Fotogalerie na rajce.net
Cuckari.rajce.net - to je adresa všech nových fotogalerií Čučkařů. Už se tam můžete podívat na plážák a Mikuláše 07 a nově na Vratimovský turnaj 16.2.2008 a ještě nověji na turnaj v Datyni 29.3. 2008 a zatím nejnověji na výlet na Velký Rozsutec 8.5. 2008 a vůbec nejnověji fotky Z přechodu Jeseníků 2008 a dvakrát vůbec nejnověji Mikulášský večírek 2008 a novější než nověji Valentýnský turnaj ve Vratimově 2009. NOVĚJI NEŽ NOVÝ OLDŘICH TEDY NEJNOVĚJI PŘIDÁN JARNÍ TURNAJ V DATYNI 2009, Einiho fotky ještě doplním. Naposledy přidány fotky z Ruska
  Docházka
Sejdemse.net
  Z pod Martinova čepce

Něco málo nových limericků !

Mladá slečna ze Zvolena,
je moc krásně zaoblena,
když se houpe v rytmu diska,
až nad Tatrou se zablýska,
chlapy sráží na kolena.

Na hornickém učilišti,
poděkoval učeň klíšti,
Klíště řeklo za málo,
když se na něj přisálo.
Předvídajíc věci příští.

Na chemické škole
vytvořen byl Golem,
oxidační reakcí,
student si ho nechat smí,
náhodou šel kolem.

Ve zdravotním institutu,
žilo sedm liliputů,
chovali je na pokusy,
někdo to prý dělat musí,
expirační měli lhůtu.

A na závěr pár zlých slovíček z Pražské kavárny jejichž jsem přespolním členem :-)

V prognostickém ústavu,
spadl Miloš na hlavu,
trvalé má následky,
nepíšou to do Četky,
na šikmo má postavu.

Loňské téma Kapr letos před Vánoci vystřídalo téma Sob

Sobí divadlo


Copak sněžní sobi,
po večerech robi?
Okusují lišejníky,
jelenicí leští kliky.

Takhle tráví nudné chvilky.

Dofukují skrz ventilky,
svoje kola "Sobi".*

Jednou v dlouhé vánici
trklo jednu samici
a tak bystrá sobí roba,
přemluvila vůdce soba.

Co sobici napadlo?
Založí si divadlo!.
Postaví ho ze sušených bobků.
Napadlo tu chytrou robku.

A na jaro až sníh roztaje,
přistaví si foyer (foaje).

I když za polárním kruhem
tma je jako v hrobě,
na základním bobku skví se
"Věnuje sob sobě!"

* kolo značky Sobi 20
  Vyhledávání

Vyhledat text

Různé

ŽIVOT A DÍLO M.J. ČUČKARINA, ZAKLADATELE ČUČKAŘSTVÍ (DÍL DRUHÝ)

Vydáno dne 23. 06. 2007 (501 přečtení)
Další díl dobrodružství vašeho oblíbeného hrdiny a velké osobnosti světových dějin.

Té noci vločky tančily divoký tanec se severákem, čerstvě napadaný sníh vrzal pod nohama jako klouby revmatického starce a v dálce bylo slabě slyšet pokašlávání a drkotání zubů německých tanků. Psal se prosinec roku 1941 a Rudá armáda právě zastavila těsně před Moskvou postup nacistů. V té době poprvé zemřelo jeho dosavadní já, aby se mohlo nové velkolepě zrodit. Smutně zaštkaly výstřely Kaťuší a soudruha Josefa Visarionoviče píchlo u srdce. Sovětský Svaz přišel definitivně pro tuto válku o velkého člověka a génia M.J. Čučkarina. Jako velitel 1. ukrajinského proviantního sboru ztratil ve sněhové vánici orientaci, s tou ať už sexuální či politickou měl konečně problémy celý život, a padl i se svým várnicovým transportérem do německé pasti. Podstatou německé léčky byla příprava husté polévky zvané boršč v jejich válečném ležení. Čučkarin který nacházel neomylně sovětské pozice právě podle libé vůně typického ruského pokrmu, se tragicky spletl. Jeho mohutný entuziasmus a životní moudrost ho však neopustily ani po převezení do sběrného zajateckého tábora Lotzen. "Když pošlu toho hrozného Rusa kupříkladu pro hřebíky, zašije se tak důkladně že ho nemůžeme čtrnáct dní najít, ale když jde o potravinové balíčky Červeného kříže je vždy první na řadě. Nejhorší však je že pro své špinavosti zlákal i další spoluzajatce, říkají si prý čučkaři." Povzdechl si ve svých zápiscích velitel tábora obergruppenfuhrer Wolfenstein. Čučkarin se v místě svého nechtěného pobytu začal také věnovat, věren své pověsti prvotřídního tělovýchovného odborníka, organizování všemožných sportovních klání. K nejskvělejším akcím patřila, jím zorganizovaná, vězeňská olympiáda. Sám se přihlásil do disciplíny skok o tyči. Většina účastníků končila závod na základní výšce, uškvařená v drátech vysokého napětí. Čučkarin který si nechával takticky pokusy na další výšky, se už však svého skoku nedočkal. Důvodem byla divoká střelba německých dozorců za vítězem závodu extrémně mrštným ukrajinským vojínem Dopičem Skokovičem Bubkou. Jak jste jistě poznali,šlo o dědečka pozdějšího několikanásobného olympijského vítěze a světového rekordmana Sergeje. A mimochodem netrefili se. Michail Jefimovič Čučkarin také znovu dokázal v zajetí svou ideologickou pevnost. Generála Vlasova který ho přišel přemlouvat k účasti v ruské protistalinské armádě ROA, kupříkladu dostal do kolen tvrzením. "Nejdu s vámi, páč strejček Pepík, tak familiérně Stalina nazýval, je hodný" Později po válce v ruském Gulagu, kde se jako většina vojáků navrátivších se z německého zajetí ocitl i Čučkarin, si povzdychne. "Že by soudruh Jožka přece jenom nebyl tak hodný, jak jsem si myslel."Pokračování příště.

bubka









děd Sergeje Bubky prchá s pomocí tyče německou krajinou

Autor: Martin
Layout by iio based on layout rsBloger by pa3k © 2005
Vytvořeno prostřednictvím phpRS - GNU/GPL redakčního systému. 

WebZdarma.cz