Fotogalerie na rajce.net
Cuckari.rajce.net - to je adresa všech nových fotogalerií Čučkařů. Už se tam můžete podívat na plážák a Mikuláše 07 a nově na Vratimovský turnaj 16.2.2008 a ještě nověji na turnaj v Datyni 29.3. 2008 a zatím nejnověji na výlet na Velký Rozsutec 8.5. 2008 a vůbec nejnověji fotky Z přechodu Jeseníků 2008 a dvakrát vůbec nejnověji Mikulášský večírek 2008 a novější než nověji Valentýnský turnaj ve Vratimově 2009. NOVĚJI NEŽ NOVÝ OLDŘICH TEDY NEJNOVĚJI PŘIDÁN JARNÍ TURNAJ V DATYNI 2009, Einiho fotky ještě doplním. Naposledy přidány fotky z Ruska
  Docházka
Sejdemse.net
  Z pod Martinova čepce

Něco málo nových limericků !

Mladá slečna ze Zvolena,
je moc krásně zaoblena,
když se houpe v rytmu diska,
až nad Tatrou se zablýska,
chlapy sráží na kolena.

Na hornickém učilišti,
poděkoval učeň klíšti,
Klíště řeklo za málo,
když se na něj přisálo.
Předvídajíc věci příští.

Na chemické škole
vytvořen byl Golem,
oxidační reakcí,
student si ho nechat smí,
náhodou šel kolem.

Ve zdravotním institutu,
žilo sedm liliputů,
chovali je na pokusy,
někdo to prý dělat musí,
expirační měli lhůtu.

A na závěr pár zlých slovíček z Pražské kavárny jejichž jsem přespolním členem :-)

V prognostickém ústavu,
spadl Miloš na hlavu,
trvalé má následky,
nepíšou to do Četky,
na šikmo má postavu.

Loňské téma Kapr letos před Vánoci vystřídalo téma Sob

Sobí divadlo


Copak sněžní sobi,
po večerech robi?
Okusují lišejníky,
jelenicí leští kliky.

Takhle tráví nudné chvilky.

Dofukují skrz ventilky,
svoje kola "Sobi".*

Jednou v dlouhé vánici
trklo jednu samici
a tak bystrá sobí roba,
přemluvila vůdce soba.

Co sobici napadlo?
Založí si divadlo!.
Postaví ho ze sušených bobků.
Napadlo tu chytrou robku.

A na jaro až sníh roztaje,
přistaví si foyer (foaje).

I když za polárním kruhem
tma je jako v hrobě,
na základním bobku skví se
"Věnuje sob sobě!"

* kolo značky Sobi 20
  Vyhledávání

Vyhledat text

Různé

DETEKTIVKA NA POKRAČOVÁNÍ díl třetí

Vydáno dne 24. 07. 2007 (449 přečtení)
I když čtenost mého příběhu zatím nepřesáhla hodnotu statistické chyby počítadla. Laicky řečeno, kromě mě a mých opravných čtení si ho ještě nikdo jiný neprolouskal. A mí dva jediní věrní čtenáři momentálně dlí na dovolené. I přesto se nevzdávám naděje, že do vaších chemickofyzikálněmikrobiologickohygienických duší vnesu trochu krásy křehkého úmění.

Když vystoupil kriminalista Kuneš ze své služební Oktávie. Na první pohled ho upoutala strohá geometricky přesná budova ústavu. "Typický funkcionalismus"pronesl stroze ke svému mladšímu parťákovi. Muži těsně přes dvacet ještě značně mladistvého vzhledu. "Teda šéfe vy máte, ale vědomosti." pronesl uznale strážmistr Kalina. "To jsou jen malé drobky z mého pokusu o studium architektury. To bylo ještě před tím než mi matička policie, otevřela svou vřelou náruč." řekl ze značnou dávkou ironie starší z obou mužů. Oba policisté jeden v civilu a druhý uniformovaný vešli do vstupního sálu. Vrátný který je znal od minula je co nejsrdečněji zdravil. Další den šetření podivného úmrtí inženýrky Dráteníkové začalo. Kuneše který byl ostřílený policajt a viděl desítky těch nejotřesnějších vražd, už moc věcí nedovedlo vyvést z míry. Na tomto případě ho však něco znepokojovalo. Kriminalistická intuice mu našeptávala, že možná nejde o poslední úmrtí v tom podivném zařízení. Lidé mu tady připadali podivně zpomalení a roztržití. Typičtí vědátoři, osoby z vysokým IQ kteří však někdy mají problém si i vyplnit na poště složenku. A mezi těmito podivíny by se měl skrývat vrah? "Šéfe tady to je" přerušil jeho bloumání mladší uniformovaný kolega . Vstoupili do chemické laboratoře. Místnost byla neútulná a omšelá, vybavená zánovním laboratorním nábytkem. V rohu se zády k nim skláněla u jakéhosi přístroje osoba v bílém plášti. Po tom co se tajemná silueta otočila, získala i své pohlaví a tvář. Jednalo se o muže středního věku. Na rozdíl od jeho ústavních kolegů, měl tento v obličeji vepsáno cosi o zdravém selském rozumu. Bylo v něm však také něco podivného, čemuž zatím Kuneš nerozuměl "Á pánové mi jdou asi předat pokutu za špatné parkování. S tím že bude mít chudý vědátor auto, se v našem státě jaksi nepočítá." vtipkoval muž. Který asi narážel na malý počet parkovacích míst před budovou ústavu. "Hmm ,skvělý džouk. Až se vychechtáme a vydýcháme, můžeme vám položit pár otázek pane Močkoři ?" řekl s ledovým klidem ve tváří Kuneš. "Jistě jak je libo" odpověděl Močkoř "Jaké jste měl vztahy s paní Dráteníkovou?" začal zostra starší z obou kriminalistů. "No nebudu vám lhát, měli jsme určité pracovní neshody, jak už jste si určitě zjistili. Zita příliš lpěla na určitých marginálních detailech a unikaly ji důležité poznatky. Osobně jsem však proti ní nic neměl." "ÁÚÚ", vykřikl mladší z kriminalistů, který když se obrátil k diskutujícím mužům, měl na nose zakousnuté cosi co připomínalo přerostlou myš. "Tady někdo dráždil našeho Alberta, to je pánové náš laboratorní potkan." pronesl pobaveně Močkoř "Mohl byste kolego alespoň trochu zachovávat vážnost státního orgánu a nechovat se jako úplný cvok." mnohem méně pobaveně zhodnotil kolegu Kuneš "Pane Močkoři nevíte náhodou o někom kdo by mohl mít důvod k odstranění inženýrky Dráteníkové?" plynule navázal na předchozí hovor Kuneš "To tedy netuším. Zituška byla velmi temperamentní žena, co na srdci to na jazyku. Tudíž musela v tom našem "muzeu voskových figurín", budit nežádoucí pozornost " Ale co vám budu povídat však máte pánové doma určitě manželky." " Já už ne, a to jelito co je tady se mnou ještě ne a pokud se nezačne chovat jako dospělý muž ani nikdy mít nebude." kontroval Kuneš a vrhl naštvaný pohled na strážmistra Kalinu, který si chladil mokrým hadrem svůj červený nos. No pro dnešek asi končíme. Ještě poslední dotaz. "Co vás proboha pane magistře drží, abyste přebýval v téhle nevzhledné špeluňce?" zeptal se skoro soucitně Kuneš. "To víte vás baví honit vrahy a zloděje a já zase rád bádám. Holt náš stát ještě není dost vyspělý na to, aby dostatečně ocenil vědecké pracovníky" Něco pravdy na tom bude. pomyslel si Kuneš rozloučili se a i s mladším kolegou opustili místnost. Opouštěli budovu. Každý se tvářil po svém. Kuneš notně otráveně a Kalina značně provinile. Už, už se chystali nastoupit. V tom si všiml mladší z mužů lístku zastrčeného za stěrač automobilu. Kuneš psaníčko rozbalil. Ručně napsáno na něm stálo. " NEVĚŘTE MOČKOŘOVI JE MOC NEBEZPEČNÝ!!!"

Autor: Martin
Layout by iio based on layout rsBloger by pa3k © 2005
Vytvořeno prostřednictvím phpRS - GNU/GPL redakčního systému. 

WebZdarma.cz