Fotogalerie na rajce.net
Cuckari.rajce.net - to je adresa všech nových fotogalerií Čučkařů. Už se tam můžete podívat na plážák a Mikuláše 07 a nově na Vratimovský turnaj 16.2.2008 a ještě nověji na turnaj v Datyni 29.3. 2008 a zatím nejnověji na výlet na Velký Rozsutec 8.5. 2008 a vůbec nejnověji fotky Z přechodu Jeseníků 2008 a dvakrát vůbec nejnověji Mikulášský večírek 2008 a novější než nověji Valentýnský turnaj ve Vratimově 2009. NOVĚJI NEŽ NOVÝ OLDŘICH TEDY NEJNOVĚJI PŘIDÁN JARNÍ TURNAJ V DATYNI 2009, Einiho fotky ještě doplním. Naposledy přidány fotky z Ruska
  Docházka
Sejdemse.net
  Z pod Martinova čepce

Něco málo nových limericků !

Mladá slečna ze Zvolena,
je moc krásně zaoblena,
když se houpe v rytmu diska,
až nad Tatrou se zablýska,
chlapy sráží na kolena.

Na hornickém učilišti,
poděkoval učeň klíšti,
Klíště řeklo za málo,
když se na něj přisálo.
Předvídajíc věci příští.

Na chemické škole
vytvořen byl Golem,
oxidační reakcí,
student si ho nechat smí,
náhodou šel kolem.

Ve zdravotním institutu,
žilo sedm liliputů,
chovali je na pokusy,
někdo to prý dělat musí,
expirační měli lhůtu.

A na závěr pár zlých slovíček z Pražské kavárny jejichž jsem přespolním členem :-)

V prognostickém ústavu,
spadl Miloš na hlavu,
trvalé má následky,
nepíšou to do Četky,
na šikmo má postavu.

Loňské téma Kapr letos před Vánoci vystřídalo téma Sob

Sobí divadlo


Copak sněžní sobi,
po večerech robi?
Okusují lišejníky,
jelenicí leští kliky.

Takhle tráví nudné chvilky.

Dofukují skrz ventilky,
svoje kola "Sobi".*

Jednou v dlouhé vánici
trklo jednu samici
a tak bystrá sobí roba,
přemluvila vůdce soba.

Co sobici napadlo?
Založí si divadlo!.
Postaví ho ze sušených bobků.
Napadlo tu chytrou robku.

A na jaro až sníh roztaje,
přistaví si foyer (foaje).

I když za polárním kruhem
tma je jako v hrobě,
na základním bobku skví se
"Věnuje sob sobě!"

* kolo značky Sobi 20
  Vyhledávání

Vyhledat text

Různé

DETEKTIVKA NA POKRAČOVÁNÍ díl sedmý

Vydáno dne 02. 08. 2007 (428 přečtení)
Postavy nám utěšeně přibývají a děj se zamotává. Chtěl bych vám ještě něco vyjasnit. Opravdu si nemyslím o doktorech a vědcích nic špatného, právě naopak vážím si jich. Je to jen nešťastná shoda náhod, že se právě v mnou popisovaném ústavu nachází takový přehršel magorů, úchylů a zkrachovalých existenci. Postavy jsou však jen autorovou úměleckou fikcí a jejich podobnost s reálnými lidmi je jen čistě náhodná.

Doktorka Laura Mařátková uklízela své pracovní nádobíčko. Byla to žena něco málo přes čtyřicet. Vypadala na svůj věk poměrně atraktivně a pěstěně. Pojmy jako posilovna, solárko či pravidelná depilace nohou u ní určitě nebyly neznámé. Momentálně byla dosti zaneprázdněná. Rovnala pečlivě kousek po kousku do své příruční skříňky nepoužité injekční stříkačky a očkovací séra. Měla opravdu náročný den, musela naočkovat celou expedici, která se chystala do pralesů Nové Guinei. Jak se občas v žertu říká, dneska si opravdu dobře zapíchala. Byla tak zabrána do své činnosti, že si ani nevšimla, že už není v místnosti sama. Když se otočila od své práce uviděla ho! Jako by do ní vjel blesk. Rozběhla se k příchozímu a veškerou silou svých masitých rtů mu vtiskla polibek. "No tak Lauřičko, nechme si to na doma" řekl příchozí "To by jsme, ale museli mít nějaké společné doma Vašíčku" zareagovala popuzeně žena "No tak Lauro, nebudeme to zase rozmazávat." odpověděl muž, v kterém jste určitě poznali magistra Močkoře. "Já jsem za tebou přišel z jiného důvodu" navázal plynule Močkoř "Pamatuješ si ještě Vašíku, jak nás tvoje maminka seznámila. Byla jsem její nejlepší žákyně a měla mě moc ráda" vedla hovor úplně jiným směrem Mařátková."Matka neměla ráda nikoho jen sebe a posloucháš mě vůbec" otráveně odsekl Močkoř "To ji křivdíš, tebe kupříkladu milovala moc, sice svým způsobem, ale milovala." vedla si stále svou žena. "Svým způsobem, to je přesné" řekl Močkoř a ušklíbl se "Tak co trápí mého králíčka" touto zdrobnělou vyhybkou konečně přehodila hovor na správnou kolej Mařátková "Mám takový neidentifikovatelný pocit, jako by se kolem mě děly nějaké nekalosti. Jsem sice vedoucím a tak jsem si to vždycky přál, ale všechna ta úmrtí jsou podivná. Kolikrát jsem ty dvě čůzy Bambasovou a Dráteníkovou proklínal do sedmého kolene, ale já je sakra nezabil!" skončil svou řeč Močkoř a položil při tom důraz na poslední slova "Já vím delfínku" řekla dětsky žvatlavě Mařátková "Už si z toho nedělej těžkou hlavu. Ty dvě byly hloupé ženské, ty jsi nejlepší a taky nejchytřejší a nejhezčí" vyjmenovávala jeho údajné přednosti Mařátková. "Dost těch lichotek, ať se nezačnu červenat" řekl viditelně polichoceně Močkoř."Mimochodem co si myslíš o tom novém údržbáři? Prý se jmenuje Bambas. Sice tvrdí, že není rodina s Bambasovou, ale podle mě lže a slídí tady." zeptal se Močkoř "Je mi nějaký povědomý, mám takový pocit, jestli už u nás někdy nebyl na očkování." odpověděla Močkořova milenka "Poptám se ti na něj myšáčku" pokračovala Laura Mařátková a zatvářila se dost pitomě "Kdy už se k tobě můžu nastěhovat pejsáčku?" formulovala otázku Močkořova konkubína "Prosím Lauro už jsi vyjmenovala celý zvěřinec, nech už těch zdrobnělin, prosím. A k tématu stěhování. Zítra jedu na ty kola pak na kongres do Curychu potom pomáhám strejdovi Zdeňkovi se žumpou a protože pak už tu bude konec roku a náš pravidelný společný silvestr, tak to můžeme znova probrat." vymlouval se okatě Močkoř "To už je, ale hodin." řekl Močkoř a významně se podíval na své švýcarské hodinky. "Pa zlato,už musím jít." ukončil hovor Močkoř a chvatně opustil místnost. Laura Mařátková jen zaskřípala zuby a až nelidsky se zašklebila. Poté její tvář zjihla, přesto však nezískala punc normálnosti. Začala si zpívat na známou Mozartovu melodii. A její ♫Vašku můj maličký spi♫ se neslo pozvolna přicházejícím večerem.

Autor: Martin
Layout by iio based on layout rsBloger by pa3k © 2005
Vytvořeno prostřednictvím phpRS - GNU/GPL redakčního systému. 

WebZdarma.cz