Fotogalerie na rajce.net
Cuckari.rajce.net - to je adresa všech nových fotogalerií Čučkařů. Už se tam můžete podívat na plážák a Mikuláše 07 a nově na Vratimovský turnaj 16.2.2008 a ještě nověji na turnaj v Datyni 29.3. 2008 a zatím nejnověji na výlet na Velký Rozsutec 8.5. 2008 a vůbec nejnověji fotky Z přechodu Jeseníků 2008 a dvakrát vůbec nejnověji Mikulášský večírek 2008 a novější než nověji Valentýnský turnaj ve Vratimově 2009. NOVĚJI NEŽ NOVÝ OLDŘICH TEDY NEJNOVĚJI PŘIDÁN JARNÍ TURNAJ V DATYNI 2009, Einiho fotky ještě doplním. Naposledy přidány fotky z Ruska
  Docházka
Sejdemse.net
  Z pod Martinova čepce

Něco málo nových limericků !

Mladá slečna ze Zvolena,
je moc krásně zaoblena,
když se houpe v rytmu diska,
až nad Tatrou se zablýska,
chlapy sráží na kolena.

Na hornickém učilišti,
poděkoval učeň klíšti,
Klíště řeklo za málo,
když se na něj přisálo.
Předvídajíc věci příští.

Na chemické škole
vytvořen byl Golem,
oxidační reakcí,
student si ho nechat smí,
náhodou šel kolem.

Ve zdravotním institutu,
žilo sedm liliputů,
chovali je na pokusy,
někdo to prý dělat musí,
expirační měli lhůtu.

A na závěr pár zlých slovíček z Pražské kavárny jejichž jsem přespolním členem :-)

V prognostickém ústavu,
spadl Miloš na hlavu,
trvalé má následky,
nepíšou to do Četky,
na šikmo má postavu.

Loňské téma Kapr letos před Vánoci vystřídalo téma Sob

Sobí divadlo


Copak sněžní sobi,
po večerech robi?
Okusují lišejníky,
jelenicí leští kliky.

Takhle tráví nudné chvilky.

Dofukují skrz ventilky,
svoje kola "Sobi".*

Jednou v dlouhé vánici
trklo jednu samici
a tak bystrá sobí roba,
přemluvila vůdce soba.

Co sobici napadlo?
Založí si divadlo!.
Postaví ho ze sušených bobků.
Napadlo tu chytrou robku.

A na jaro až sníh roztaje,
přistaví si foyer (foaje).

I když za polárním kruhem
tma je jako v hrobě,
na základním bobku skví se
"Věnuje sob sobě!"

* kolo značky Sobi 20
  Vyhledávání

Vyhledat text

Různé

DETEKTIVKA NA POKRAČOVÁNÍ díl osmý

Vydáno dne 02. 08. 2007 (514 přečtení)
Už mi psaní toho detektivního příběhu, začíná trochu lézt na mozek. Vymýšlím zápletku, kde se dá, na záchodě, v tramvaji, v práci. Musím to však dopsat, protože až mě po prázdninách přivine Mgr. Bílek definitivně na svou hruď, už asi nebudu mít na psaní moc času. Takže jazda!

Temná chodba, nesnesitelně dlouhá chůze. Panický strach se mu zahryzává až do samotného mozku. Kolem něj se otevírají dveře, z kterých se na něj vrhají podivné osoby v bílých pláštích. Oči mají podlité krví. "Musíš ji zabít, musíš ji zabít." šeptají. Příšerně se na něj smějí. Jejich šepot přechází až do nesnesitelného kvílení. Chce křičet, ale zvuk mu uvízne v hrdle. Vidí svou ženu příšerně koulí očima. Je v poslední křeči! Trhne sebou a probudí se! "Uff, to byl sen." prohodí sám pro sebe Hynek Bambas. Je politý studeným potem. "Začíná mi už z práce v tom podivném panoptiku, slušně hrabat." pomyslí si. Podívá se na svůj mobil. Jsou čtyři hodiny ráno. Už stejně neusne. Rozhodne se jít do práce. Dnes má službu na vrátnici starý Merhaut. Přinese mu kávu a cigarety. Starý člověk jako Merhaut už stejně nemůže po ránu spát. Určitě mu bude vděčný a na oplátku něco zajímavého poví. Je to starý pamětník historie ústavu. Bambas se od něj dozvěděl nejednu podnětnou informaci. O Evelíně Močkořové matce magistra Močkoře, která zde pracovala ve výzkumu očkovacích vakcín. Také o podivném úmrtí jejího muže Alfréda. O častých manželských a milostných vztazích spolukolegů z ústavu. Vyprávěl mu i o podivných zvucích a divokém smíchu, který se občas v noci ozývá ze sklepních prostor ústavu. "Člověk by tady měl dostávat speciální příplatky, za ty hrůzy co tady zažije." říkával mu kolikrát. Na adresu Václava Močkoře vyřkl Merhaut mnoho urážek. Nadával na jeho aroganci a bezcitnost k podřízeným. Nikdy však nezapomněl připomenout, že i tak ho považuje za jednoho z mála trochu normálních lidí v rámci ústavu. Mezitím co se Bambas oblékal a chystal se vyrazit na cestu do práce. Několik stovek kilometrů odsud se právě v posteli horského penzionu, svalil Václav Močkoř na svou stranu postele. "Byl jsi výborný." udýchaně mu sdělila vedle ležící žena. Dívka sportovní postavy něco málo přes dvacet let. "To rád slyším kotě, že se ti to líbilo" řekl Močkoř a zapálil si cigaretu. Jeho "cyklistický" výlet začal velmi slibně. Vztah magistra Močkoře k ženám byl vždy velmi problematický. Vždy se mu líbily a on jim. Kdyby nestáli na opačných stranách barikády, byli by si v této věci s ex majorem Bambasem dost podobní.Tady však jejich veškerá podobnost končí. Močkoř nikdy nebral ženy v práci a v životě jako rovnocenné partnery. Jeho extrémní egoismus mu neumožňoval ani špetku obětování se pro druhou osobu. Jedinou ženou "nastálo" v jeho životě byla matka. Stále ho slovně podceňovala, ale i přesto mu trpělivě dláždila cestičku ke kariéře. Laura Mařátková jeho "věčná" přítelkyně byla dalším výmyslem jeho matky. Chodil s ní už léta, ale nikdy s ní jako s budoucí manželkou nepočítal. Přesto se mu, před ní dařilo skrývat své nevěry, alespoň si to myslel. Věděl, že to nemá v hlavě moc v pořádku. Přání své matky však ctil a proto s Laurou zůstával. Močkoř, který před chvíli vyhodil svou spolu souložnici ven z hotelového pokoje, se chystal ke spánku. Horský vítr kvílel v komíně a déšť bubnoval do střechy hotýlku. Močkoř si spokojeně načechral peřinu a ani si v té chvíli nevšiml, že se za oknem jeho pokoje mihla tajemná tvář.

Autor: Martin
Layout by iio based on layout rsBloger by pa3k © 2005
Vytvořeno prostřednictvím phpRS - GNU/GPL redakčního systému. 

WebZdarma.cz