Fotogalerie na rajce.net
Cuckari.rajce.net - to je adresa všech nových fotogalerií Čučkařů. Už se tam můžete podívat na plážák a Mikuláše 07 a nově na Vratimovský turnaj 16.2.2008 a ještě nověji na turnaj v Datyni 29.3. 2008 a zatím nejnověji na výlet na Velký Rozsutec 8.5. 2008 a vůbec nejnověji fotky Z přechodu Jeseníků 2008 a dvakrát vůbec nejnověji Mikulášský večírek 2008 a novější než nověji Valentýnský turnaj ve Vratimově 2009. NOVĚJI NEŽ NOVÝ OLDŘICH TEDY NEJNOVĚJI PŘIDÁN JARNÍ TURNAJ V DATYNI 2009, Einiho fotky ještě doplním. Naposledy přidány fotky z Ruska
  Docházka
Sejdemse.net
  Z pod Martinova čepce

Něco málo nových limericků !

Mladá slečna ze Zvolena,
je moc krásně zaoblena,
když se houpe v rytmu diska,
až nad Tatrou se zablýska,
chlapy sráží na kolena.

Na hornickém učilišti,
poděkoval učeň klíšti,
Klíště řeklo za málo,
když se na něj přisálo.
Předvídajíc věci příští.

Na chemické škole
vytvořen byl Golem,
oxidační reakcí,
student si ho nechat smí,
náhodou šel kolem.

Ve zdravotním institutu,
žilo sedm liliputů,
chovali je na pokusy,
někdo to prý dělat musí,
expirační měli lhůtu.

A na závěr pár zlých slovíček z Pražské kavárny jejichž jsem přespolním členem :-)

V prognostickém ústavu,
spadl Miloš na hlavu,
trvalé má následky,
nepíšou to do Četky,
na šikmo má postavu.

Loňské téma Kapr letos před Vánoci vystřídalo téma Sob

Sobí divadlo


Copak sněžní sobi,
po večerech robi?
Okusují lišejníky,
jelenicí leští kliky.

Takhle tráví nudné chvilky.

Dofukují skrz ventilky,
svoje kola "Sobi".*

Jednou v dlouhé vánici
trklo jednu samici
a tak bystrá sobí roba,
přemluvila vůdce soba.

Co sobici napadlo?
Založí si divadlo!.
Postaví ho ze sušených bobků.
Napadlo tu chytrou robku.

A na jaro až sníh roztaje,
přistaví si foyer (foaje).

I když za polárním kruhem
tma je jako v hrobě,
na základním bobku skví se
"Věnuje sob sobě!"

* kolo značky Sobi 20
  Vyhledávání

Vyhledat text

Různé

OKÉNKO ZAČÍNAJÍCÍCH AUTORŮ - Einar Brozman Jak ke špalku přišel jsem aneb obrázek ze života

Vydáno dne 24. 07. 2008 (558 přečtení)
Již jsem dost dlouho na zdejším webu načechrával své spisovatelské ego a jako již v podstatě kultovní a legendární autor, chci dát také příležitost začínajícím spisovatelům. Vede mě k tomu i potřeba porozhlédnutí se po svých případných nástupcích. Takže se pohodlně usaďte a nechte se unášet pozoruhodným příběhem páně Brozmana.

Na štípaní hnotků palivového dřeva. Žiji si spokojeně a vyrovnaně na malebné chaloupce uprostřed lesa. Tuhle, zatoužíce po teplu (domova), dal jsem se do štípání. Myšlenka i odhodlání tu bylo. No spíše chtěl jsem. Rázně jsem začal, ale nedokončil. Starý; no starý-nebylo mu ani 30 let; špalek se odporoučel, nevydržel napětí chvíle. Poprvé po 30-ti letech. Jsa smířlivé a šetrné povahy, říkám si v duchu. "Přeci nebudeš kupovat dříví, když je ho kolem tolik !" Vhodný objekt byl pouhých 50 m od chaloupky jako malované. Sice po svahu, což se v prvním nadšení nezdálo důležité. Bylo ! Vyhodil jsem si budoucí špalek na hřbet. Pravidelné dvojesovité prohnutí kostry se silně zdeformovalo. Svaly byly napnuty jako lodní lana. Musíš vydržet, snažil jsem se přeřvat hukot v uších. Po dlouhé době hladovění jsi včera účelově obědval i večeřel. Dlouho tomu zas tak nebude. Nic naplat, hučení v uších sílilo. Přidalo se rudnutí v očích, objevili se mžitky. V parném dni plného rozkvětu léta jsem si připadal jako kříženec horolezce a polárníka. I beze sněhu. Ještě pár kroků, jsi chlap, něco vydržíš řvalo všechno ve mně. Chyba lávky. Prohnutí páteře tryskem spělo k destrukci. Plíce se zbláznily. Připomínaly kovářské měchy. A kyslíku je pořád méně a méně. Tlak v uších nesnesitelně stoupá, byť už nemá kam. Lesní pěšinka začíná mizet ve všeobecné temnotě. Při představě lopoty s nahazováním špalku na druhé rámě jsem převrávoral ještě 3 kroky. Co kroky, slepičí délku vykazovaly. S vypětím posledních zbytečků sil jsem mrsknul plecem. Oba jsme šli k zemi. Špalek o pověstný chloupek přede mnou. 10minut jsem se snažil popadnout dech. Dalších 5, než jsem opět stál na nohou. Začínal jsem opatrně, jako batole. Nejprve na 4. Dalších 15 minut trvalo nahazování špalku. Teď se ukázala síla primárního chybného odhadu. Kdyby lesní pěšinka byla po rovině, nebo z kopce. Krutý opak byl realitou.Projít těch zatrápených 50 m mi trvalo celé odpoledne. Probral jsem se s nosem u země. Ne že bych byl přívržencem zelených, a nadšeně čichal vůni přirozeně zelené trávy. To ne!. Tady obrázek ze života šťastně končí, ...zdánlivě. Špalek po seschnutí se rozpadl. Opět stojím před kvázy"nerudovskou" otázkou, jak dál ? Možnosti jsou pouze dvě. 1.Za nějakých mrzkých 50 korun zajít na pilu, a obstarat si hotový špalek. Vzdát se bez boje !" To bohdá nebude, nebo bude " 2. Duševně (a následně i fyzicky) se připravit na galeje. Jednak to značí novou obhlídku lesa. Druhak cítím (ne sladkou) tíhu v kolenou. Třeťak, v konečném důsledku by byla dočasně ohrožena přítomnost mojí maličkosti na tak oblíbených pravidelných volejbalových seancích. Vážení spoluhráči. Kdybych vysloveně náhodou zprvopočátku chyběl, dal jsem se na studia. Ve strži pouhý 2-násobek původní vzdálenosti (jak délkové, tak výškové) jsem objevil nádherný exemplář polotovaru ...


Autor: Martin
Layout by iio based on layout rsBloger by pa3k © 2005
Vytvořeno prostřednictvím phpRS - GNU/GPL redakčního systému. 

WebZdarma.cz