Fotogalerie na rajce.net
Cuckari.rajce.net - to je adresa všech nových fotogalerií Čučkařů. Už se tam můžete podívat na plážák a Mikuláše 07 a nově na Vratimovský turnaj 16.2.2008 a ještě nověji na turnaj v Datyni 29.3. 2008 a zatím nejnověji na výlet na Velký Rozsutec 8.5. 2008 a vůbec nejnověji fotky Z přechodu Jeseníků 2008 a dvakrát vůbec nejnověji Mikulášský večírek 2008 a novější než nověji Valentýnský turnaj ve Vratimově 2009. NOVĚJI NEŽ NOVÝ OLDŘICH TEDY NEJNOVĚJI PŘIDÁN JARNÍ TURNAJ V DATYNI 2009, Einiho fotky ještě doplním. Naposledy přidány fotky z Ruska
  Docházka
Sejdemse.net
  Z pod Martinova čepce

Něco málo nových limericků !

Mladá slečna ze Zvolena,
je moc krásně zaoblena,
když se houpe v rytmu diska,
až nad Tatrou se zablýska,
chlapy sráží na kolena.

Na hornickém učilišti,
poděkoval učeň klíšti,
Klíště řeklo za málo,
když se na něj přisálo.
Předvídajíc věci příští.

Na chemické škole
vytvořen byl Golem,
oxidační reakcí,
student si ho nechat smí,
náhodou šel kolem.

Ve zdravotním institutu,
žilo sedm liliputů,
chovali je na pokusy,
někdo to prý dělat musí,
expirační měli lhůtu.

A na závěr pár zlých slovíček z Pražské kavárny jejichž jsem přespolním členem :-)

V prognostickém ústavu,
spadl Miloš na hlavu,
trvalé má následky,
nepíšou to do Četky,
na šikmo má postavu.

Loňské téma Kapr letos před Vánoci vystřídalo téma Sob

Sobí divadlo


Copak sněžní sobi,
po večerech robi?
Okusují lišejníky,
jelenicí leští kliky.

Takhle tráví nudné chvilky.

Dofukují skrz ventilky,
svoje kola "Sobi".*

Jednou v dlouhé vánici
trklo jednu samici
a tak bystrá sobí roba,
přemluvila vůdce soba.

Co sobici napadlo?
Založí si divadlo!.
Postaví ho ze sušených bobků.
Napadlo tu chytrou robku.

A na jaro až sníh roztaje,
přistaví si foyer (foaje).

I když za polárním kruhem
tma je jako v hrobě,
na základním bobku skví se
"Věnuje sob sobě!"

* kolo značky Sobi 20
  Vyhledávání

Vyhledat text

Různé

COLOURS OF OSTRAVA Den druhý sobota 12.7.08

Vydáno dne 26. 07. 2008 (1040 přečtení)
Pár postřehů z druhého dne mého potulování se po obou březích Ostravice za účelem ušního a "tanečněposkakozního" vstřebávání kvalitní hudby. Spojené s důkladným pročištěním ledvin 10° pivem Radegast.

Po pár hodinách neklidného spánku jsem se opět vydal do víru vášní. Můj sobotní program byl opravdu náročný. Pod hlavní podium jsem dorazil již něco po dvanácté hodině a společně s několika desítkami podobných nadšenců jsem si docela užil vystoupení kapelky Prohrála v Kartách. PvK hraje melodickou skočnou muziku s mimořádně chytlavými refrény. Jejich komunikativní frontman Filip Horáček se také podílel na prvních albech Anny K. Po slušném rozehřátí jsem se přesunul na moravský břeh. Na OKD Stage totiž vystupoval "buránek z Litvínova" Xavier Baumaxa. Popisovat tohohle neobyčejně svérázného chlapíka je dost těžké. To se prostě musí vidět.:-) Jestliže jsem pojmenoval Jardu Duška jako mistra improvizace, Xavi se svým vystoupením směle zařadil po jeho boku. Xavier, vystupující v červeném tričku "Free Tibet", byl viditelně dobře naladěn. Jeden ze svých mnoha hitů Pažitka započal zpívajíce "Chodili spolu z čisté lásky a sedmnáct jim bylo let". Asi v polovině této písně si rýpnul i do místní ikony " A nyní nás navštívil citlivý chlapec z Havířova" a spustil "A znám pár přístavů pro pocit mám, a ještě ztroskotávám, a ty si tu klidně tančíš" I když mám R. Krajča a Kryštof rád, tohleto rypnutí bylo fakt vtipné. Asi v polovině vystoupení jsem si všimnul vedle mě stojícího kluka s dlouhými vlasy, jak si zapaluje jointa. Všimnul si ho i mistr Baumaxa a říká " Hej metalisto co to máš, dej mi taky!" V tom okamžiku se chlapík s marihuanou ztratil. Za chvíli už byl spatřen pod podiem, kde nabídl Xavierovi pár šluků. Ten po požití omamného prostředku viditelně zčervenal a na chvilku ztratil niť. Za chvíli už však opět bavil spokojené publikum svou parodií reggae rastamanské angličtiny (blak pipola, bjutifula wajf). Na závěr jeho setu zazněly největší pecky Retrofutro Discotheque (Jako malý měl jsem snář, stát se popelář, získat kosmonauta přízeň, Remek hlad a Remek žízeň) a Parapety (píseň věnovaná Bohumilu Hrabalovi). Ať mi zkostnatělí dramaturgové vysvětlí, proč se tyhlety úžasné hitůvky neobjevují v tuzemských rádiích. :-( Na závěr popisu vystoupení X. Baumaxy bych chtěl ještě vzpomenout jeho spoluhráče na bubínek Badyho. Po mimořádně zdařilém vystoupení páně Xavierově jsem opět přehopsal na slezský břeh. Tentokrát do stanu Tent. Shlédl jsem část vystoupení brněnské undergroundové kapely BBP, která zaujala hlavně svými nevybíravými výpady proti D. Landovi a náckům. Všiml jsem si tří vousatých a vlasatých "přírodních mužů" posedávajících po mé pravici. V tom okamžiku jsem si v duchu trochu zafilozofoval na téma "Jak je krásně upravený zevnějšek pro některé současné lidi vším" a tihle ti tři vousáči to mají totálně někde. Pak jsem, ale musel pěkný zevnějšek vzít opět na milost. Známá reportérka ostravské televize Marta Pilařová, totiž po mé tentokrát levé ruce, zpovídala zpěvačku Lou Rhodes. Velice pohledná opálená mladá žena (bývalá frontmanka taneční kapely Lamb) odpovídala na její jistě inteligentní otázky ještě v doprovodu podobně oděné (vypadalo to jak vyšívaná noční košile) a stejně půvabné dívky snad sestry. Vlastní vystoupení Lou Rhodes bylo ve folkovém kabátě a pomalém tempu. I při své chabé znalosti angličtiny jsem pochopil, že se Lou svými písničkami snažila vyzpívat ze svého zklamání z rozvodu. Po skončení vystoupení Lou Rhodes jsem pospíchal za svých bratránkem Honzou, který "barmanil" ve stanu Evropy 2. Připil jsem si dodatečně na jeho narozeniny vodkou a Red Bullem. Za několik okamžiků vstoupilo do mých plánů rušivě nevyzpytatelné počasí. Hustý liják potěšil snad jen ostravskou interpretku Vladivojnu La Chiu, které se nahrnulo do stanu obrovské množství posluchačů. Její vystoupení mě nijak zvlášť nenadchlo. Zajímavé snad bylo jen velké množství použitých kostýmů. Zrádné počasí si naštěstí dalo říct a tak vystoupení Sinead O'Connor proběhlo skoro bez deště. O půvabné "entreé" se postaral herec NDM Jiří Sedláček, když ohlásil vystoupení slovy "A nyní vystoupí Sinead of Connor". Já mám však pro jeho "faux paux" jisté pochopení. Moderování hudebního festivalu je asi trochu složitější než pobíhání s jezevčíkem po zahradě. Vlastní vystoupení Sinead O'Connor bylo velmi komorní. Sinead vypadala jako obyčejná holohlavá čtyřicítka s lehce vystupujícím bříškem. Ve svých písních rozebrala svou rodinu, děti a také svůj postoj k víře v boha. Zazněl i její nejslavnější hit Nothing Compares. Na Sinead bych ocenil její opravdu precizní anglickou výslovnost, která dovolila i věčnému angličtinářskému začátečníkovi, částečně porozumět jejím textům. Jako mínus naopak považuji absenci přídavků a malinkou unylost jejího projevu. Můj další krok programu ilustruje mou letošní filozofii na Coloursech. Mohl jsem se hnát někde na druhý břeh na paralelní vystoupení jakéhosi černouška. Já jsem si však šel opět propláchnout ledviny desítečkou a pak jsem si na darovaném výtisku Deníku hlídal výhodné místo v kotli pod pódiem. Dalším bodem programu byla totiž britská taneční skupina Goldfrapp a na tu jsem byl hodně zvědavý. Stopadesátá osmá desítka ve mě vyvolala pocit mírné náladičky a mé místo mělo strategicky příznivou polohu cca deset metrů od pódia. Už první tóny Goldfrapp mě lapily do svých osidel a vyplivly až po skončení vystoupení. Nevyznám se v popisu taneční hudby. Proto jen řeknu bylo to boží! Poprvé jsem viděl na Coloursech show světové úrovně se vším všudy, tedy kvalitními světly a zvukem. Zpěvačka a "divoženka" Allison byla doprovázena kapelou v netradičním složení v kterém nechyběly housle a dokonce harfa. Každá písnička co zazněla měla velká hitový potenciál. Hodně se mi vyplatilo, že jsem si kapelu dopředu stáhl a pečlivě naposlouchal. Celkové resume: Pro mě byli Goldfrapp na letošních Colours of Ostrava No.1. S posledním tónem Goldfrapp si svatý Petr opět ošklivě učurnul a tak jsem byl po doběhu do občerstvovacího stanu dosti promočen. Objednal jsem si z tohoto důvodu jako na vesnické zábavě rum a pivo. V Tentu jsem poté hodil okem na kapelu Vítkovo Kvarteto. Jak jsem pochopil tito veselí chlapící jsou asi v Čechách dosti kultovní záležitostí. Jejich vystoupení mě zpočátku docela bavilo, pak už začalo trochu nudit. Zaujal mě však doprovodný ansámbl. Kromě činných muzikantů to byl týpek s nafukovací kytarou (opravdu jsem nepobral jeho zmítání se při sólech spolu s regulérním kytaristou) a dvojice lehčeji vypadajících tanečnic ve spodním prádle. Když řeknu, že Kabáti jsou proti "Vítkovcům" vysoce intelektuální záležitostí, řeknu asi vše. V dešti jsem vyběhl zkontrolovat paralelně vystupující britské Hawkind. Hudebně mi to připomínalo ranné Pink Floydy i s jakousi šílenou vesmírnou videoprojekcí, tolik populární v sedmdesátých letech. Možná však staříkům křivdím, byl jsem už totiž po celodenní "dialýze desinou" dosti utrmácený. Již bylo po půlnoci a já se snažil udržet v kondici na mé oblíbence Please The Trees, kteří však měli začít hrát až za hodinu a půl. Různě jsem tedy pobíhal. Chtěl jsem navštívit bratránka, ale když jsem uviděl kouř linoucí se z jeho provozovny a uslyšel podbízivý hlas Pavla Cejnara (uvádí na Primě Postav si sen), vykašlal jsem se na to. Nechápu proč musí být na podobných akcích zastoupeny stany ryze komerčních rádií. Nakonec jsem se posílen dalším Red Bullem dočkal společně s Dušanem Neuwerthem (producent např. Tata Bojs) vystoupení Vaška Havelky a Please The Trees. Pár desítek nejvěrnějších si, spolu se mnou, trslo na melodické a zadumané kousky. Kapela připomněla The Cure, staré U2 či grunge partičky. Výborně odehrané a precizně anglicky odezpívané. No a to byl konec. Čas přibližně 3:00 ráno a já se vydal k domovu. Neděli jsem kvůli únavě a dešti, zbaběle bojkotoval. Mrzí mě to hlavně kvůli cikánským "divočákům" Gogol Bordello. Ale i tak jsem si letošní Colours of Ostrava výborně užil. Díky Zlatko!





Autor: Martin
Layout by iio based on layout rsBloger by pa3k © 2005
Vytvořeno prostřednictvím phpRS - GNU/GPL redakčního systému. 

WebZdarma.cz