Fotogalerie na rajce.net
Cuckari.rajce.net - to je adresa všech nových fotogalerií Čučkařů. Už se tam můžete podívat na plážák a Mikuláše 07 a nově na Vratimovský turnaj 16.2.2008 a ještě nověji na turnaj v Datyni 29.3. 2008 a zatím nejnověji na výlet na Velký Rozsutec 8.5. 2008 a vůbec nejnověji fotky Z přechodu Jeseníků 2008 a dvakrát vůbec nejnověji Mikulášský večírek 2008 a novější než nověji Valentýnský turnaj ve Vratimově 2009. NOVĚJI NEŽ NOVÝ OLDŘICH TEDY NEJNOVĚJI PŘIDÁN JARNÍ TURNAJ V DATYNI 2009, Einiho fotky ještě doplním. Naposledy přidány fotky z Ruska
  Docházka
Sejdemse.net
  Z pod Martinova čepce

Něco málo nových limericků !

Mladá slečna ze Zvolena,
je moc krásně zaoblena,
když se houpe v rytmu diska,
až nad Tatrou se zablýska,
chlapy sráží na kolena.

Na hornickém učilišti,
poděkoval učeň klíšti,
Klíště řeklo za málo,
když se na něj přisálo.
Předvídajíc věci příští.

Na chemické škole
vytvořen byl Golem,
oxidační reakcí,
student si ho nechat smí,
náhodou šel kolem.

Ve zdravotním institutu,
žilo sedm liliputů,
chovali je na pokusy,
někdo to prý dělat musí,
expirační měli lhůtu.

A na závěr pár zlých slovíček z Pražské kavárny jejichž jsem přespolním členem :-)

V prognostickém ústavu,
spadl Miloš na hlavu,
trvalé má následky,
nepíšou to do Četky,
na šikmo má postavu.

Loňské téma Kapr letos před Vánoci vystřídalo téma Sob

Sobí divadlo


Copak sněžní sobi,
po večerech robi?
Okusují lišejníky,
jelenicí leští kliky.

Takhle tráví nudné chvilky.

Dofukují skrz ventilky,
svoje kola "Sobi".*

Jednou v dlouhé vánici
trklo jednu samici
a tak bystrá sobí roba,
přemluvila vůdce soba.

Co sobici napadlo?
Založí si divadlo!.
Postaví ho ze sušených bobků.
Napadlo tu chytrou robku.

A na jaro až sníh roztaje,
přistaví si foyer (foaje).

I když za polárním kruhem
tma je jako v hrobě,
na základním bobku skví se
"Věnuje sob sobě!"

* kolo značky Sobi 20
  Vyhledávání

Vyhledat text

Různé

Rock for People 2009, pondělí 6.7. 2009

Vydáno dne 20. 07. 2009 (623 přečtení)
Aj na Fatru dojde, jen si musím v přehršli zážitků, udělat trochu pořádek a prokonzultovat vše s věrnými pondělními horaly :-)

Protože se letos na našem území roztrhl s kvalitně obsazenými letními festivaly doslova pytel a protože ostravské Colours letos kolidovaly s termínem mé dovolené, rozhodl jsem se navštívit jejich konkurenci v podobě Rock for People v Hradci Králové. Ke značně šílenému kroku, den před odjezdem na dovolenou, mě vedla přítomnost v současnosti snad mých nejoblíbenějších kapel Bloc Party a Placebo. I ve světle nedávné tragedie na slovenském festivale Pohoda se můj krok jeví jako správný. Bůhví jak toto neštěstí do budoucna ovlivní letní festivaly. Přerušil jsem tedy neméně skvělý přechod Velké Fatry a zakoupil za nekřesťanských 1000 Kč na místě (areál letiště v Hradci Králové) lístek na jeden den festivalu. S jízdenkou pro jednu osobu a nějakým tím občerstvením se mi vydaná sumička pěkně zaokrouhlila. Už po prvních okamžicích pobytu v areálu jsem si uvědomil, s jak velkým podnikem mám tu čest. Potkal jsem zde Vaška Bláhu z Divokého Billa (který se dětinsky bil o, do davu vhozené, paličky bubeníka japonských Ra:in), přestárlého pankera Hoška z Plexis (potácejícího se společně se svým v obličeji značně podřeným kumpánem), Jiřího Buriana aka Gregoryho Finna ze Southpaw (který se vychloubal kolegovi, získaným číslem nějaké slečny) a zlatým hřebem mých setkání s úmělci bylo, když jsem se skoro srazil s Marečkem Ztraceným, který nevypadal na rozdíl ode mně vůbec ztraceně, naopak si vedl pod paží jakousi dívku. Lidí jako mraků a desítka za třicet. Ani tato astronomická suma však místní, již notně unavené a otrávené, výčepní nenutila dodržovat míru. Jako by je můj melancholický výraz v obličeji, ospravedlňoval v jejich ještě větším šizení piva než obvykle. Ale abych si pořád nestěžoval. Já jsem přijel za hudbou a ta se tady hrála skvělá. Jako první jsem shlédnul slovenské pankáče Plus Mínus. Poté jsme si ve stejném stanu poslechl kousek vystoupení Američanů The Black Prezident. Moderátor všechny váhající diváky ujístil, že název kapely nemá nic společného se současným prezidentem USA Barrackem Obamou. Kapela opravdu nezněla moc černošsky, spíše to byla notně tvrdá nálož punku a hardrocku ala Motorhead. To bylo na mé uši už moc drsné a tak jsem se přemístil na jedno z hlavních pódií, kde to právě roztáčeli japonci Ra:in. Tři zmalované japonské artrockové panenky pro mě znamenaly milé zpestření. Instrumentálně skvěle vybavení muzikanti jako by vypadli z doby, kdy to na koncertních pódiích roztáčely kapely jako Deep Purple atp. Ra:n Po zajímavých Asiatech jsem mrknul na už dosti provařené zástupce domácí scény Clou. U těch mě však vždy spolehlivě dostane jejich suverénně nejlepší píseň "Island Sun". Kdyby už nikdy nic jiného nenahráli, touto úžasnou hitovkou ospravedlňují svou existenci. Následující Sunshine jsou stálicí tuzemských festivalů, která alespoň mně, nikdy nezklame. Americká kapela Ignite byla pro mě neznámá. Zpěvák maďarského původu Zoli Teglas do tvrdého punku a HC starého střihu pěl jako božský Kája. Došlo na trochu pozerské odsudky Bushe, komunismu a války obecně. Nakonec zazněla i cover verze hitu U2 Sunday Bloody Sunday. Nemůžu si pomoci, ale když jsem viděl frontmana Ignite, spokojeně si podupávat na vystoupení mnohem melodičtějších Placebo, zdálo se mi, že je možná ve své škatulce punku a HC trochu ztracen a toužil by možná po melodičtějším projevu. Ignite - Veteran Následující bandičku cikánských divočáků není třeba tuzemským posluchačům představovat. Dvakrát už posadili na zadek publikum ostravských Colours. I v Hradci předvedla ekipa kolem zpěváka Eugena Hutze energické a výborné vystoupení. Gogol Bordello Omlouvám se tradičně výborným "Romákům", ale dal jsem před závěrem jejich představení, výběru dobrého fleku pod pódiem. Následovali totiž mí velcí oblíbenci Bloc Party. Už po pár tónech jejich úžasných hitovek začalo nadšené publikum, zobat vysmátému černému frontmanovi Kele Okerekovi doslova z ruky. Jaký rozdíl oproti, prý trochu nepochopeným, Arctic Monkeys, kterým se nepodařilo s českým publikem navázat kontakt. Zazněl průřez všemi alby od Silent Alarm až po Intimacy. Komunikativní zpěvák a písničky zahrané a zazpívané tak dobře jako z desky. Takhle si představuji vystoupení zahraniční hvězdy. Bloc Party - Banquet Věčná škoda, že jsem se na následující kapelu Placebo, nenacpal blíž k pódiu. I přesto u mně proběhl skvělý hudební zážitek číslo dvě. Tentokrát zahalený do trochu temnějšího hávu. Placebo se snaží na svém posledním albu otevřít širšímu posluchačstvu. Činí to jak optimističtějším vyzněním svých songů. Tak také méně androgenním (babochlapským) projevem zpěváka Briana Molka. Přesto, že zaznělo hned několik písní z mimochodem vynikajícího aktuálního alba, Placebo nezapomněli ani na své staré hity jako Every You, Every Me nebo Special Needs. Placebo - Battle for the sun S bolavým srdcem jsem oželel prý skvělé vystoupení tanečních veteránů Underworld. Chtěl jsem se alespoň trochu vyspat, proto jsem se rozhodl chytit v Pardubicích noční rychlík Excelsior. Hrůzný zážitek "Cesta zpátky" už byl zcela v režii Českých drah. Ani to mi však nezkazilo skvělý kulturní zážitek. Nelituji, ani trochu, že jsem jel. Opravdu!

Autor: Martin
Layout by iio based on layout rsBloger by pa3k © 2005
Vytvořeno prostřednictvím phpRS - GNU/GPL redakčního systému. 

WebZdarma.cz