Fotogalerie na rajce.net
Cuckari.rajce.net - to je adresa všech nových fotogalerií Čučkařů. Už se tam můžete podívat na plážák a Mikuláše 07 a nově na Vratimovský turnaj 16.2.2008 a ještě nověji na turnaj v Datyni 29.3. 2008 a zatím nejnověji na výlet na Velký Rozsutec 8.5. 2008 a vůbec nejnověji fotky Z přechodu Jeseníků 2008 a dvakrát vůbec nejnověji Mikulášský večírek 2008 a novější než nověji Valentýnský turnaj ve Vratimově 2009. NOVĚJI NEŽ NOVÝ OLDŘICH TEDY NEJNOVĚJI PŘIDÁN JARNÍ TURNAJ V DATYNI 2009, Einiho fotky ještě doplním. Naposledy přidány fotky z Ruska
  Docházka
Sejdemse.net
  Z pod Martinova čepce

Něco málo nových limericků !

Mladá slečna ze Zvolena,
je moc krásně zaoblena,
když se houpe v rytmu diska,
až nad Tatrou se zablýska,
chlapy sráží na kolena.

Na hornickém učilišti,
poděkoval učeň klíšti,
Klíště řeklo za málo,
když se na něj přisálo.
Předvídajíc věci příští.

Na chemické škole
vytvořen byl Golem,
oxidační reakcí,
student si ho nechat smí,
náhodou šel kolem.

Ve zdravotním institutu,
žilo sedm liliputů,
chovali je na pokusy,
někdo to prý dělat musí,
expirační měli lhůtu.

A na závěr pár zlých slovíček z Pražské kavárny jejichž jsem přespolním členem :-)

V prognostickém ústavu,
spadl Miloš na hlavu,
trvalé má následky,
nepíšou to do Četky,
na šikmo má postavu.

Loňské téma Kapr letos před Vánoci vystřídalo téma Sob

Sobí divadlo


Copak sněžní sobi,
po večerech robi?
Okusují lišejníky,
jelenicí leští kliky.

Takhle tráví nudné chvilky.

Dofukují skrz ventilky,
svoje kola "Sobi".*

Jednou v dlouhé vánici
trklo jednu samici
a tak bystrá sobí roba,
přemluvila vůdce soba.

Co sobici napadlo?
Založí si divadlo!.
Postaví ho ze sušených bobků.
Napadlo tu chytrou robku.

A na jaro až sníh roztaje,
přistaví si foyer (foaje).

I když za polárním kruhem
tma je jako v hrobě,
na základním bobku skví se
"Věnuje sob sobě!"

* kolo značky Sobi 20
  Vyhledávání

Vyhledat text

Různé

Knižní typ: Muži kteří nenávidí ženy

Vydáno dne 11. 11. 2009 (643 přečtení)
"Alkohol?" "Ne, radši knihu!!!"

Na zmínku o knize Stiega Larssona "Muži kteří nenávidí ženy" jsem narazil na jednom z těch rozumnějších blogů na serveru www.idnes.cz. Autor v něm dílo popisoval jako jednu z nejlepších knih letošního roku. Po přečtení dalších pochvalných kritik, v kterých se objevovaly výkřiky typu, "Hodně černá Agatha Christie" nebo "Takhle nějak by vypadaly knihy Dana Browna, kdyby uměl psát", jsem si knihu pořídil. Musím říct, že jsem dobře udělal. Opět jsem po čase zažil opojný syndrom všech knihomolů "Ještě stránku a jdu spát" :-) Tím pádem jsem pokořil tuto objemnou bichli za poměrně rekordní dobu. I když chodit spát v pracovním týdnu kolem jedné hodiny, není pro pracujícího člověka zrovna optimální.

V čem je tedy tato kniha tak vyjímečná. V prvé řadě autor je výborný vypravěč. Stieg Larsson do kostry klasické detektivky narouboval mnoho problémů a neduhů moderního světa. Velkou devizou Larssonova psaní je přesně gradující a vypointovaná zápletka. Jak napsal trefně výše zmiňovaný blogger z idnesu, tam kde Brownův Robert Langdon (Andělé a démoni) veden až jakousi božskou prozřetelností ala "Deus ex Machina"*, nalezne z ničeho nic tajnou chodbu, Stieg Larsson umně vytváří předivo svého příběhu a nic v jeho příběhu není jenom tak, nic nespadne z nebe.

Atraktivní je i prostředí staré průmyslnické rodiny a švédského venkova. Nemohl jsem si v tomto případě nevzpomenout na článek v časopise "History" o rodině průmyslníka Škody, kde se také pod zdánlivě spořádaným povrchem skrývaly temné vášně a hrůzná tajemství.

Pozoruhodné jsou i ústřední postavy Larssonovy knihy. Sociálně nepřizpůsobivá hackerka Lisbeth Salanderová patří mezi jedny z nejméně typických knižních hrdinek, neméně skvěle ji doplňuje její mužský protějšek novinář Mikael Blomkvist. V případě hlavních hrdinů platí stejné to co u příběhu, postavy knihy jsou z masa a kostí a ne pouhými figurkami, jako u už zmiňovaného Browna.

V knize není nouze o poměrně explicitní popisy sexu a násilí, nic z toho však není samoúčelné a všechny tyto atributy slouží příběhu. Autor v knize nezapře hrdost na svou švédskou národnost. V knize se objevují četné odkazy na spisovatelku Astrid Lindgrenovou ( přezdívka Kalle Blomkvist nebo přirovnání Salanderové k Pipi dlouhé punčoše) dále pak na některé švédské firmy např. Ikea atp. Více už nebudu prozrazovat, snad jen abyste přežili prvních asi 60 stran trochu suchopárnějšího obsahu. Když to překousnete, kniha vás doslova pohltí a vyplivne až po pár probdělých nocích, unavené, ale alespoň doufám, maximálně spokojené. Kniha patří do trilogie již bohužel zesnulého autora. Mám už přečtený i druhý díl "Dívka která si hrála s ohněm" a musím říct, že je možná ještě lepší než díl první. Celou trilogii vydává nakladatelství Host.

*v antickém dramatu to takhle řešili autoři ve svých divadelních hrách, když si nevěděli rady se zápletku, na jevišti se zjevil představitel boha, který vše božskou silou vyřešil

Autor: Martin
Layout by iio based on layout rsBloger by pa3k © 2005
Vytvořeno prostřednictvím phpRS - GNU/GPL redakčního systému. 

WebZdarma.cz