Fotogalerie na rajce.net
Cuckari.rajce.net - to je adresa všech nových fotogalerií Čučkařů. Už se tam můžete podívat na plážák a Mikuláše 07 a nově na Vratimovský turnaj 16.2.2008 a ještě nověji na turnaj v Datyni 29.3. 2008 a zatím nejnověji na výlet na Velký Rozsutec 8.5. 2008 a vůbec nejnověji fotky Z přechodu Jeseníků 2008 a dvakrát vůbec nejnověji Mikulášský večírek 2008 a novější než nověji Valentýnský turnaj ve Vratimově 2009. NOVĚJI NEŽ NOVÝ OLDŘICH TEDY NEJNOVĚJI PŘIDÁN JARNÍ TURNAJ V DATYNI 2009, Einiho fotky ještě doplním. Naposledy přidány fotky z Ruska
  Docházka
Sejdemse.net
  Z pod Martinova čepce

Něco málo nových limericků !

Mladá slečna ze Zvolena,
je moc krásně zaoblena,
když se houpe v rytmu diska,
až nad Tatrou se zablýska,
chlapy sráží na kolena.

Na hornickém učilišti,
poděkoval učeň klíšti,
Klíště řeklo za málo,
když se na něj přisálo.
Předvídajíc věci příští.

Na chemické škole
vytvořen byl Golem,
oxidační reakcí,
student si ho nechat smí,
náhodou šel kolem.

Ve zdravotním institutu,
žilo sedm liliputů,
chovali je na pokusy,
někdo to prý dělat musí,
expirační měli lhůtu.

A na závěr pár zlých slovíček z Pražské kavárny jejichž jsem přespolním členem :-)

V prognostickém ústavu,
spadl Miloš na hlavu,
trvalé má následky,
nepíšou to do Četky,
na šikmo má postavu.

Loňské téma Kapr letos před Vánoci vystřídalo téma Sob

Sobí divadlo


Copak sněžní sobi,
po večerech robi?
Okusují lišejníky,
jelenicí leští kliky.

Takhle tráví nudné chvilky.

Dofukují skrz ventilky,
svoje kola "Sobi".*

Jednou v dlouhé vánici
trklo jednu samici
a tak bystrá sobí roba,
přemluvila vůdce soba.

Co sobici napadlo?
Založí si divadlo!.
Postaví ho ze sušených bobků.
Napadlo tu chytrou robku.

A na jaro až sníh roztaje,
přistaví si foyer (foaje).

I když za polárním kruhem
tma je jako v hrobě,
na základním bobku skví se
"Věnuje sob sobě!"

* kolo značky Sobi 20
  Vyhledávání

Vyhledat text

Různé

Pláč matematikův

Vydáno dne 26. 08. 2011 (614 přečtení)
Už i k mým uším dolehly stesky na málo smíchu v té naší rozkradené zemičce. Tak jsem rozvedl jednu takovou docela banální příhodu. Dobrou zábavu přeji!

Musím se vám s něčím svěřit! Nesnáším matematiku! Neměl jsem ji rád nikdy! Použiji omšelé klišé většiny ne milovníků algebry a geometrie " Nemám na ni buňky" Pravda se skrývá asi trochu někde jinde. Tipoval bych to na špatné kantory, ale zůstaňme u těch buněk. Zvláště jde li v příštích řádcích spíše o matematický příměr než o tu potvoru samotnou.

Jistě si pamatujete příklady o vlacích, autech či rikších vyrážejících z bodu A a jejich setkávání se na cestě do bodu B. Protože jsem nikdy nedokázal tyto "zhůvěřilosti" vypočítat, modlil jsem se abychom se v době písemné práce, všichni včetně učitele, dozvěděli ze školního rozhlasu, že se dopravní prostředky bohužel nikdy nepotkaly a příklady tím pádem nemají řešení (vykolejení vlaku, nabourání auta do stromu či žaludeční nevolnost rikši). Hlas ředitele by se poté zlomil do soustrastného tónu, když by vzpomínal na oběti dopravních nehod. Dále mi na výše zmiňovaných případech vadilo, že nikdy nedošlo na bod G... Ale to už jsme někde jinde. Takže zpátky k meritu věci.

Že tyto fantazie nebyly zase takovými nesmysly, vám dokážu v následujících řádcích. Při koupání na štěrkovně v Hlučíně, nás spolu s bráchou přepadlo zhoršující se počasí. Skrývání v osvěžovnách se příliš protahovalo a citelně nám začaly docházet peníze a Kalouskem zapovězené stravenky. Proto jsme zvolili radikální řešení...

Z bodu A jsme vyráželi s mým bratrem stejně cca v 17:20, jako dopravní prostředky jsme zvolili kola. Z obavy o bahnitost rovinaté cyklostezky kolem Opavice jsme se vydali vstříc Děhylovskému kopci. Tento gigantický vrchol je zlým snem mnoha amatérských cyklistů. Existuje jednoduchá rovnice: Děhylák x 20 = Tourmalet (jeden z horských dojezdů Tour de France) Protože jsem měl oprávněné obavy o kondici mého mobilu, vnutil jsem ho do bratrova batohu. Bouřka sice trochu zeslábla, ale pořád ještě pršelo docela slušně. Sourozenec vyrazil jako by ho pronásledoval roj sršňů a točil ďábelsky těžké převody ala Lars Ulrich. Já vědom si záludnosti kopce jsem zvolil převody lehčího rázu ala Mark Cavendish. Podle naší dohody jsme se měli počkat na křižovatce na Martinov. Děhylovský kopec se skládá ze dvou protisměrných zatáček. V jednom místě je protnutý zkratkou, na kterou jsem zkušeně najel. Já si v klidu jedu a sám pro sebe si libuji, jak mi to dneska hezky šlape. Ve stejném okamžiku na místě našeho srazu (bodu B) můj bratr už bezmála pět minut nervózně přešlapuje. Procedí skrz zuby uštěpačnou poznámku o pomalosti a vyjíždí mi vstříc zpět k inkriminovanému kopci. Nemůže mě však najít. Je to pochopitelné. Já totiž v daném okamžiku ukusuji z náročnosti kopce na již zmiňované zkratce. I po sjezdu dolů k místu výjezdu zůstanu neodhalen, proto se brácha vydá po cyklostezce kolem Opavice vstříc domovu a noční směně. Mezitím i já dorážím na místo našeho předpokládaného "scuku". Ale co to! Sourozenec nikde! Jen se ušklíbnu a pomyslím si. "Ha, frajírku přecenil jsi síly a ještě zde nejsi!" Po nějaké době znervózním, přece jenom bratr má kolo teprve krátce a nezná ještě dobře silnice a silničky v okolí OVY. Možná myslel jinou křižovatku? Proto sjedu do Poruby k Duze. Ale ani tady neshledávám přítomnost rodinného příslušníka. Začínají mě napadat černé myšlenky. Co když v kopci na kluzkém asfaltu upadl. Kdybych měl já debil alespoň mobil. Už v mnohem rychlejším tempu se navracím na křižovatku do Martinova. Počasí se opět zhoršuje a já se ocitám v epicentru kolosální "ulichy". Děhylovský kopec sjíždím doslova v korytě potoka. Brzdím i očima. Na zádech cyklo dresu by mi mohli vyasfaltovat silnici první třídy, důkladný štěrkový podklad by tam už byl. Bratra naštěstí nikde ve škarpě nevidím. Sjedu tedy do Děhylova ke kolejím a kolem vody se vydám směrem do Třebovic a Poruby. Místy se můj bicykl mění v Nemovu ponorku Nautilus. Kaluží je všude opravdu "něurekom". Jedu rychle a tak se brzy ocitám před bratrovým domem. Ten mi přichází otevřít již vysprchovaný a vrací mi i můj telefon. Vše si vysvětlíme, zasmějeme se kuriózní shodě náhod a já se vydávám na nejbližší automyčku uvést se do stavu alespoň trochu podobnému člověku.

Takže si to shrňme z bodu B vyjíždí cyklista1 rychlostí 25 km/h před 15 min vyjel z místa A rychlostí 10 km/h cyklista2. Z bodu A do místa B je vzdálenost 3 km. Kdy se potkají? Výsledek = nikdy. A teď mudrujte, Profesore Fousku?:-))


Autor: Martin
Layout by iio based on layout rsBloger by pa3k © 2005
Vytvořeno prostřednictvím phpRS - GNU/GPL redakčního systému. 

WebZdarma.cz