Fotogalerie na rajce.net
Cuckari.rajce.net - to je adresa všech nových fotogalerií Čučkařů. Už se tam můžete podívat na plážák a Mikuláše 07 a nově na Vratimovský turnaj 16.2.2008 a ještě nověji na turnaj v Datyni 29.3. 2008 a zatím nejnověji na výlet na Velký Rozsutec 8.5. 2008 a vůbec nejnověji fotky Z přechodu Jeseníků 2008 a dvakrát vůbec nejnověji Mikulášský večírek 2008 a novější než nověji Valentýnský turnaj ve Vratimově 2009. NOVĚJI NEŽ NOVÝ OLDŘICH TEDY NEJNOVĚJI PŘIDÁN JARNÍ TURNAJ V DATYNI 2009, Einiho fotky ještě doplním. Naposledy přidány fotky z Ruska
  Docházka
Sejdemse.net
  Z pod Martinova čepce

Něco málo nových limericků !

Mladá slečna ze Zvolena,
je moc krásně zaoblena,
když se houpe v rytmu diska,
až nad Tatrou se zablýska,
chlapy sráží na kolena.

Na hornickém učilišti,
poděkoval učeň klíšti,
Klíště řeklo za málo,
když se na něj přisálo.
Předvídajíc věci příští.

Na chemické škole
vytvořen byl Golem,
oxidační reakcí,
student si ho nechat smí,
náhodou šel kolem.

Ve zdravotním institutu,
žilo sedm liliputů,
chovali je na pokusy,
někdo to prý dělat musí,
expirační měli lhůtu.

A na závěr pár zlých slovíček z Pražské kavárny jejichž jsem přespolním členem :-)

V prognostickém ústavu,
spadl Miloš na hlavu,
trvalé má následky,
nepíšou to do Četky,
na šikmo má postavu.

Loňské téma Kapr letos před Vánoci vystřídalo téma Sob

Sobí divadlo


Copak sněžní sobi,
po večerech robi?
Okusují lišejníky,
jelenicí leští kliky.

Takhle tráví nudné chvilky.

Dofukují skrz ventilky,
svoje kola "Sobi".*

Jednou v dlouhé vánici
trklo jednu samici
a tak bystrá sobí roba,
přemluvila vůdce soba.

Co sobici napadlo?
Založí si divadlo!.
Postaví ho ze sušených bobků.
Napadlo tu chytrou robku.

A na jaro až sníh roztaje,
přistaví si foyer (foaje).

I když za polárním kruhem
tma je jako v hrobě,
na základním bobku skví se
"Věnuje sob sobě!"

* kolo značky Sobi 20
  Vyhledávání

Vyhledat text

Různé

Michail Jefimovič Čučkarin a záhada oživlého soudruha díl první

Vydáno dne 03. 11. 2012 (698 přečtení)
Píše se rok 1936 v Moskvě se schyluje k monstrprocesu s "Trockisticko-zinověským centrem" a v této neveselé době se odvíjí i děj našeho příběhu. Opětovně se omlouvám všem obětem tohoto nelidského teroru, že si dělám z těchto smutných a nelidských věcí legraci. Proč? Bo, Čučkarin! Dobrou zábavu, snad mi nadšení vydrží a dopíšu to.


3. března roku 1936 pozdě večer kdesi v Moskvě...

"Vrzz Vrzz Soušššky a souzzzi Vrzz nyní přepojujeme do jednacího sálu Moskevského lidového tribunálu. Svým jednáním plivnul do tváře všech poctivě pracujících dělníků, rolníků Vrzz cující inteligence. Dvakrát si dlouze zívzznul Vrzz chůzi obvodního výboru KomunistiVrzz srany Sovětského svazu a jak zcela dobrovolně přiznal, později také vešel ve styk s nepřáteli lidově demokratického zřízení. Tímto se Sergej Trofimovič Popov odsuzuje k trestu smrti zasřelením. Vrzzz"

Zavrzal hlas ozývající se ze starého rádia. Špinavá chlupatá ruka, se zanedbanými nehty, prudce otočila vypínačem. V nevzhledné malé místnosti se tísnili dva muži.

"Andreji, ty si snad hluchej. Proč to musíš pouštět tak nahlas. Starýho by nám mohl buržuj unýst v parní lokomotivě a my by jsme slyšeli tak leda kulový."
"Co jsem říkal Stěpo, že dostane včelku do čela, mám u tebe litr Žigulského"
"O tomhle se nežertuje Andreji, byl to sice nepřítel lidu, ale trochu úcty by si zasloužil.
Mimochodem nevsadili jsme se jenom o půl litru?
Díval jsem se dneska na starýho a zase tak smutně kouká."

" Co by nečučel, voskovka."
"To je pravda, mohl si dneska vrznout se starou a místo toho tu musí ležet jako lazar a nechat se očumovat kdejakým póvlem. Myslíš, že mu není v tom osvětleném akvárku horko?"
"Není a i kdyby bylo, vím jistě, že mu to už může být jedno. A krom toho, se svou starou už vůbec nepíchal. Zato na jednáních Kominterny, prej poslední dobou nebylo mladé soužky, kterou by ten starej kaňour neobskočil. Od jedné takové divošky, snad kdesi z Mongolska chytil i toho syfla."
"Co to říkáš Andreji, že tě pusa nebolí, takhle o našem velkém soudruhovi nemluv. Víš, že i zdi mají uši."
"Náhodou, říkal mi to Afinogenov z druhé směny, ten co jeho švagr dělá vrátného v Kremlu."
"Afinogenov je pijan a žvanil, co má jen dva bratry. Nechlastej furt tu vodku, Andreji!"

Zajímavě se rozvíjející rozhovor přerušilo zazvonění budíku.

" Dobrá, Stěpane, odpustím ti to pivo, ale na obchůzku jdeš teď ty."
" Ach jo!"

vzdychl starší ze strážných a vydal se vstříc tmavým chodbám. Krev mu tepala divoce ve spáncích a myšlenky bez ladu a skladu těkaly v lebce. Měl strach.

Jak si to mohl ten Andrej dovolit, takhle neuctivě hovořit o našem velikém vůdci. Afinogenov říkal, že nás odposlouchávají až v Kremlu...

Mezitím se Andrej Morozov uvelebil na své nepříliš pohodlné služební židli a dlouze si zavdal z láhve samohonky.

Stěpane, Stěpane ty starý důvěřivý dobráku, stejně tě pumpnu i o to Žigulské.

pomyslil si a pobaveně se ušklíbl. Jeho osamocené rozjímání přerušil prudký dupot těžkých bot, ozývající se kdesi z venku. Andrej Morozov instinktivně sáhl po služební pistoli. Jak shledal vzápětí, byl to zcela zbytečný úkon. Ve dveřích do vrátnice totiž nestál nebezpečný vetřelec, nýbrž se tam tyčila hřmotná silueta kolegy Stjepana Ukolova. V matném světle stolní lampy se jeho obličej jevil ještě bledší než obvykle.

" Andreji máme průser, obrovskej průser, starej šel asi domů za Natašou!!!"


Náměstí Lubjanka sídlo obávané tajné policie NKVD asi o dvě hodiny později...

"Služba, umyjte ho a odveďte zpátky do cely. Dědek je ještě Jura, docela vzdoruje. Inu starej revolucionář! Pro dnešek už toho bylo dost, jdu si ven zakouřit."

Sadistický vyšetřovatel Bykov vyšel před budovu a labužnicky si potáhl z papirosu.

To je kosa!

uvažoval nahlas odporný katan a díval se přitom na prázdné okolní ulice. Jen kdesi v dáli spatřil opozdilého chodce, venčícího psa.

"U smradlavého kulaka, to je ale kosa."

Otřásl se prudkým návalem studeného vzduchu. Už, už se chystal dokouřit a típnout podomácky ubalenou cigaretu. Když se před ním náhle jakoby z mlhy vynořila bledá postava. Podíval se příchozímu do jeho voskové tváře a krve by se v něm nedořezal. Bykov ztuhnul a zakoktal.

"Vladimíre Iljiči, co vy tady a co hodláte dělat s tím gigantickým srpem."

"Sobaka!"

zahuhlal přízrak. Rozehnal se a jedním mohutným nápřahem rozetnul člena tajné služby vejpůl.

"Lajko, Laječko k noze. Soudruhu Lenine my jsme mysleli, že jste mrtvý!"

Zrak pejskaře sklouznul na zuboženou postavu tajného policisty. Z kterého teď byla ....vlastně dvoučlenná hlídka.

" ÁÁÁ pomóóc mám vidiny už nebudu píít!!!"

Vykřikl majitel ruského černého teriéra a vzápětí ztratil vědomí.

Autor: Martin
Layout by iio based on layout rsBloger by pa3k © 2005
Vytvořeno prostřednictvím phpRS - GNU/GPL redakčního systému. 

WebZdarma.cz