Fotogalerie na rajce.net
Cuckari.rajce.net - to je adresa všech nových fotogalerií Čučkařů. Už se tam můžete podívat na plážák a Mikuláše 07 a nově na Vratimovský turnaj 16.2.2008 a ještě nověji na turnaj v Datyni 29.3. 2008 a zatím nejnověji na výlet na Velký Rozsutec 8.5. 2008 a vůbec nejnověji fotky Z přechodu Jeseníků 2008 a dvakrát vůbec nejnověji Mikulášský večírek 2008 a novější než nověji Valentýnský turnaj ve Vratimově 2009. NOVĚJI NEŽ NOVÝ OLDŘICH TEDY NEJNOVĚJI PŘIDÁN JARNÍ TURNAJ V DATYNI 2009, Einiho fotky ještě doplním. Naposledy přidány fotky z Ruska
  Docházka
Sejdemse.net
  Z pod Martinova čepce

Něco málo nových limericků !

Mladá slečna ze Zvolena,
je moc krásně zaoblena,
když se houpe v rytmu diska,
až nad Tatrou se zablýska,
chlapy sráží na kolena.

Na hornickém učilišti,
poděkoval učeň klíšti,
Klíště řeklo za málo,
když se na něj přisálo.
Předvídajíc věci příští.

Na chemické škole
vytvořen byl Golem,
oxidační reakcí,
student si ho nechat smí,
náhodou šel kolem.

Ve zdravotním institutu,
žilo sedm liliputů,
chovali je na pokusy,
někdo to prý dělat musí,
expirační měli lhůtu.

A na závěr pár zlých slovíček z Pražské kavárny jejichž jsem přespolním členem :-)

V prognostickém ústavu,
spadl Miloš na hlavu,
trvalé má následky,
nepíšou to do Četky,
na šikmo má postavu.

Loňské téma Kapr letos před Vánoci vystřídalo téma Sob

Sobí divadlo


Copak sněžní sobi,
po večerech robi?
Okusují lišejníky,
jelenicí leští kliky.

Takhle tráví nudné chvilky.

Dofukují skrz ventilky,
svoje kola "Sobi".*

Jednou v dlouhé vánici
trklo jednu samici
a tak bystrá sobí roba,
přemluvila vůdce soba.

Co sobici napadlo?
Založí si divadlo!.
Postaví ho ze sušených bobků.
Napadlo tu chytrou robku.

A na jaro až sníh roztaje,
přistaví si foyer (foaje).

I když za polárním kruhem
tma je jako v hrobě,
na základním bobku skví se
"Věnuje sob sobě!"

* kolo značky Sobi 20
  Vyhledávání

Vyhledat text

O nás

Michail Jefimovič Čučkarin a záhada oživlého soudruha díl pátý

Vydáno dne 07. 08. 2014 (1084 přečtení)
Po roce a pár měsících jsem tu "káru" zase kousek potáhl

Čučkarin nadzvedl víko várnice, matně se rozhlédl, vyskočil ze svého dočasného úkrytu a pelášil co mu nohy stačily, pryč z Rudého náměstí za vzdalujícím se přízrakem. O pár okamžiků později jeho kroky, pleskající o dlažbu, doplnily hlasité údery běžících nohou hlídkujících milicionářů. Když doběhl k zaparkované Fordce jen stěží popadal dech. Z dáli k němu doléhaly vzrušené hlasy mužů zákona. I přes blízkost hrozícího nebezpečí zachoval Čučkarin stoický klid a zamumlal si pod fousy "Smůla hoši, Nas Nědogoňat"

Potom nastartoval, zařadil první rychlostní stupeň a i přes drobné poskočení se jeho vůz úspěšně rozjel. Už, Už se auto roztočilo do vyšších obrátek a definitivně odjelo, když se v okamžiku rozletěly dveře a než se stihl Michail Jefimovič vzpamatovat, jeho hrdlo svírala bledá studená ruka. "Jedeme za Naděždou" zaskřehotal bezkrevně jakoby ze záhrobí mumifikovaný Lenin.

Jízda probíhala pomalu, zčásti to bylo způsobeno omezenou rychlostí stařičké fordky a části bídným stavem sovětských vozovek. Cílem jejich cesty byl již dříve zpomínaný útulek pro přestárlou inteligenci, schovaný v moskevských příměstských lesích. Zde se celý jeden pavilón stal jakýmsi luxusním vězením Leninovy celoživotní partnerky Naděždy Krupské.

Čučkarin nevěděl zda je nervóznější z výhružného postoje svého nežádaného spolujezdce, který mu neustále pevně svíral rameno nebo z panujícího mírně trapného ticha. Rozhodl se proto navázat konverzaci. "Vladimíre Iljiči NEP to byl vyložený úspěch, vyložený úspěch" lichotil servilně "a Brest Litevský mír no prostě eňo ňuňo" pokračoval ve chvále Čučkarin. Navléknutí nitě hovoru se však nepotkalo s požadovaným úspěchem. Lenin neustále mlčel a zlověstně funěl.

"A soudruh Stalin to je pašák" pokračoval Michail Jefimovič. Hned vzápětí vyřčených slov zalitoval. Lenin mu stiskl rameno tak silně až mu bezděčně bolestí vyhrkly do očí slzy. Zlostně cosi zadrmolil mezi zuby a začal tlouct svou voskovou hlavou o palubní desku. Tady někdo někoho moc nemusí. Pomyslil si Čučkarin a začal se plně věnovat řízení. Po asi půl hodině bezmocného tlukotu lebky o součást zánovního interiéru vozu se Lenin unavil a přestal. Fordka se mezitím vymotala z centrální Moskvy a pomalu směřovala k jejímu zalesněnému jižnímu okraji...



Brr, zastavili by jste dobrovolně něčemu takovému, já tedy ne!

Autor: Martin
Layout by iio based on layout rsBloger by pa3k © 2005
Vytvořeno prostřednictvím phpRS - GNU/GPL redakčního systému. 

WebZdarma.cz