Fotogalerie na rajce.net
Cuckari.rajce.net - to je adresa všech nových fotogalerií Čučkařů. Už se tam můžete podívat na plážák a Mikuláše 07 a nově na Vratimovský turnaj 16.2.2008 a ještě nověji na turnaj v Datyni 29.3. 2008 a zatím nejnověji na výlet na Velký Rozsutec 8.5. 2008 a vůbec nejnověji fotky Z přechodu Jeseníků 2008 a dvakrát vůbec nejnověji Mikulášský večírek 2008 a novější než nověji Valentýnský turnaj ve Vratimově 2009. NOVĚJI NEŽ NOVÝ OLDŘICH TEDY NEJNOVĚJI PŘIDÁN JARNÍ TURNAJ V DATYNI 2009, Einiho fotky ještě doplním. Naposledy přidány fotky z Ruska
  Docházka
Sejdemse.net
  Z pod Martinova čepce

Něco málo nových limericků !

Mladá slečna ze Zvolena,
je moc krásně zaoblena,
když se houpe v rytmu diska,
až nad Tatrou se zablýska,
chlapy sráží na kolena.

Na hornickém učilišti,
poděkoval učeň klíšti,
Klíště řeklo za málo,
když se na něj přisálo.
Předvídajíc věci příští.

Na chemické škole
vytvořen byl Golem,
oxidační reakcí,
student si ho nechat smí,
náhodou šel kolem.

Ve zdravotním institutu,
žilo sedm liliputů,
chovali je na pokusy,
někdo to prý dělat musí,
expirační měli lhůtu.

A na závěr pár zlých slovíček z Pražské kavárny jejichž jsem přespolním členem :-)

V prognostickém ústavu,
spadl Miloš na hlavu,
trvalé má následky,
nepíšou to do Četky,
na šikmo má postavu.

Loňské téma Kapr letos před Vánoci vystřídalo téma Sob

Sobí divadlo


Copak sněžní sobi,
po večerech robi?
Okusují lišejníky,
jelenicí leští kliky.

Takhle tráví nudné chvilky.

Dofukují skrz ventilky,
svoje kola "Sobi".*

Jednou v dlouhé vánici
trklo jednu samici
a tak bystrá sobí roba,
přemluvila vůdce soba.

Co sobici napadlo?
Založí si divadlo!.
Postaví ho ze sušených bobků.
Napadlo tu chytrou robku.

A na jaro až sníh roztaje,
přistaví si foyer (foaje).

I když za polárním kruhem
tma je jako v hrobě,
na základním bobku skví se
"Věnuje sob sobě!"

* kolo značky Sobi 20
  Vyhledávání

Vyhledat text

Různé

Mission Impossible

Vydáno dne 01. 10. 2014 (635 přečtení)
Když jsem si před časem dělal legraci ze svého bratránka, toho času usazeného v Praze, že je houby Pražák, když v pátek pracuje a nemůže s námi jet na rodinný víkend v Jeseníkách. Netušil jsem jak brzy dostanu odpověď na otázku - Jak je to ve skutečnosti s legendární pracovitostí Pražáků?

Na služební cesty do Prahy jezdím rád a výhradně s kolegou Jirkou! Oba dva nás spojuje společná vášeň a láska k pěnivému moku! Cesťáky sice vždycky několikanásobně překročíme, ale "U Zábranských" či u "Mrtvého ptáka" se sedí a pije krásně! Karlín je holt Karlín! Takže po skončení práce se vždy ubytujeme ve služebním bytě a hurá na čtyři či na pět!

V dobré náladě netucha věcí příštích, přijíždíme do fakultní nemocnice Praha. Několik jejich areálů leží v okolí Karlova náměstí. Protože jsme se ještě stavovali na Vysočině, přijíždíme poměrně pozdě po druhé hodině. Čeká nás, na naše poměry, docela pohodová práce, která nám, dle našich předpokladů, nezabere více než hodinku a půl. Přijíždíme do areálu a zaparkujeme. Hodina parkování stojí lidových 80 Kč, ale co už, ústav to jistě rád zacáluje. Jirka je ubezpečován panem Koudelou, že nás na místě bude čekat pan Kotrč.

Mystická postava pana Kotrče je pro věci příští zcela zásadní. Honba za oním démonem začíná u starší vrátné. Ta ho sice nezná, ale poměrně přesně nás posílá do areálu porodnice, kde by měla sídlit údržba. Jirka poprvé zavolá na číslo pana Kotrče, to je však nedostupné. Prý má však od zítřka dovolenou, to ledasco vysvětluje. Kde je přesně porodnice jen tušíme a tak se Jirka zeptá dobrého muže předstírajícího opravu závory do areálu. Na dotaz zda je z nemocnice a nepomohl by nám, onen člověk odpovídá - "Já nejsem z nemocnice, já jsem od vrat!" Zasmějeme se zvláštní odpovědi a pokračujeme.

Místní porodnice je krásná historizující budova z 19. století, postavená podle návrhu známého architekta a filantropa Josefa Hlávky. Vcházíme dovnitř a brzy přidáváme do panoptika místních tragikomických postaviček další dvě adeptky. Dvě vrátné, snad aby se nebály, tísnící se v malé kóji, na nás vrhly nechápavý pohled, jako by jsme byli návštěvníci z jiné planety. Aniž by nějak výrazně plýtvaly gesty, nás nasměrovaly do míst, kde tušily kancelář místních údržbářů. "To musíte rovně do těch dveří a tam to najdete." Vskutku vyčerpávající odpověď. Daly nám však cennou indícii, jméno pana Kulhánka, prý také z údržby!

Samozřejmě, že jsme hned zabloudili! Naštěstí jsme v mžiku zahlédli občana rómské národnosti v bílém plášti. Lékař to snad nebyl, tipoval bych ho na místního inseminátora. Hnědočech artikuloval dosti špatně, přesto nám sdělil zcela zásadní informaci - "Údržbáři jsou na melounu, ale já nemám klíče!" Uvažuji zda nejsou melouny v Kauflandu, právě v akci, ale koncem září to moc nepředpokládám! A u statných "nemocničních úderníků" bych spíše tipoval, že budou někde v hospodě na pivě než, že budou v ústraní pojídat meloun.

Nu co se dalo dělat, hledali jsme sami. Vylezli jsme do dvora, kde jsme tušili údržbu a zašli pro radu do místní jídelny. Kuchaři a kuchařky nám aspoň vysvětlili, že oním "melounkem" je myšlena část nemocnice! Probíhající srdečnou debatu zabil jakýsi místní učeň, který na dotaz zda neznají pana Kulhánka odpověděl - "To je ten spisovatel, viď!" Zakouleli jsme zoufale očima a pomysleli jsme si, kde je asi chyba v Matrixu. Kancelář údržby jsme nakonec našli, želbohu bez údržbářů.

Vrátili jsme se k "odvážným" paním "dveřnicím" s požadavkem na vyhledání telefonního čísla pana Kulhánka. V dosud harmonickém duu zavládl zmatek, plachta s telefoními čísly se zdála nekonečně veliká. Po notné době boje s telefonním seznamem vrátné konečně zvítězily, vytočily číslo pana Kulhánka a štítivě předaly sluchátko Jirkovi! Pan Kulhánek sice nevěděl nic, ale byl to muž činu a přispěchal z dalším numerem a jménem pana Krále. "Chtěl bych vytočit čtyři jedničky" pravil Jirka " My můžeme vytáčet jen čtyřmístná čísla" uzemnila ho odvážnější z vrátných. Pan Král sice znal pana Kotrče, netušil však kde se právě nachází! Ještě na okraj, nikdo z pronásledovatelů fiktivní "kadeřavé houby" neměl tucha, která místa máme měřit!

Zcela zničení jsme usedli na lavičku v místním parčíku. Jirka informoval pana Koudelu (kterého v duševním pohnutí přejmenoval na Koudelku) a ten slíbil, že bude pana Kotrče shánět. Potom si zapálil další cigaretu a společně jsme se oddali vymýšlení negativistických ironických výkřiků, kterými jsme kazili láskyplnou atmosféru, místním, na sluníčku se vyhřívajícím maminkám. Nakonec všechno dobře dopadlo. Navečer se panu Koudelovi podařilo s panem Kotrčem spojit, trochu jsme si přivstali a všechno odměřili a i ten Gambrinus nakonec chutnal výborně.



Ještě nám chybělo, zavolat hajnému Robátkovi, ten by snad pana Kotrče našel

Autor: Martin
Layout by iio based on layout rsBloger by pa3k © 2005
Vytvořeno prostřednictvím phpRS - GNU/GPL redakčního systému. 

WebZdarma.cz