Fotogalerie na rajce.net
Cuckari.rajce.net - to je adresa všech nových fotogalerií Čučkařů. Už se tam můžete podívat na plážák a Mikuláše 07 a nově na Vratimovský turnaj 16.2.2008 a ještě nověji na turnaj v Datyni 29.3. 2008 a zatím nejnověji na výlet na Velký Rozsutec 8.5. 2008 a vůbec nejnověji fotky Z přechodu Jeseníků 2008 a dvakrát vůbec nejnověji Mikulášský večírek 2008 a novější než nověji Valentýnský turnaj ve Vratimově 2009. NOVĚJI NEŽ NOVÝ OLDŘICH TEDY NEJNOVĚJI PŘIDÁN JARNÍ TURNAJ V DATYNI 2009, Einiho fotky ještě doplním. Naposledy přidány fotky z Ruska
  Docházka
Sejdemse.net
  Z pod Martinova čepce

Něco málo nových limericků !

Mladá slečna ze Zvolena,
je moc krásně zaoblena,
když se houpe v rytmu diska,
až nad Tatrou se zablýska,
chlapy sráží na kolena.

Na hornickém učilišti,
poděkoval učeň klíšti,
Klíště řeklo za málo,
když se na něj přisálo.
Předvídajíc věci příští.

Na chemické škole
vytvořen byl Golem,
oxidační reakcí,
student si ho nechat smí,
náhodou šel kolem.

Ve zdravotním institutu,
žilo sedm liliputů,
chovali je na pokusy,
někdo to prý dělat musí,
expirační měli lhůtu.

A na závěr pár zlých slovíček z Pražské kavárny jejichž jsem přespolním členem :-)

V prognostickém ústavu,
spadl Miloš na hlavu,
trvalé má následky,
nepíšou to do Četky,
na šikmo má postavu.

Loňské téma Kapr letos před Vánoci vystřídalo téma Sob

Sobí divadlo


Copak sněžní sobi,
po večerech robi?
Okusují lišejníky,
jelenicí leští kliky.

Takhle tráví nudné chvilky.

Dofukují skrz ventilky,
svoje kola "Sobi".*

Jednou v dlouhé vánici
trklo jednu samici
a tak bystrá sobí roba,
přemluvila vůdce soba.

Co sobici napadlo?
Založí si divadlo!.
Postaví ho ze sušených bobků.
Napadlo tu chytrou robku.

A na jaro až sníh roztaje,
přistaví si foyer (foaje).

I když za polárním kruhem
tma je jako v hrobě,
na základním bobku skví se
"Věnuje sob sobě!"

* kolo značky Sobi 20
  Vyhledávání

Vyhledat text

Různé

Michail Jefimovič Čučkarin a záhada oživlého soudruha díl osmý

Vydáno dne 31. 10. 2015 (551 přečtení)
Milé děti! V dobách kdy ještě nebyla moře jížní Evropy plná uprchlíků, se odehrál první příběh. A milé děti! A v dobách kdy bylo celkem běžné doma skrývat mumifikovaného Lenina, se odehrál i druhý příběh.

Mustafa byl námořníkem už dlouho. Dělal to už jeho otec i děd. Nikdy v průběhu své kariéry, však nevezl tak podivný náklad. Převážel už ledacos. Některé věci i nelegálně. Pašoval cigarety a alkohol a tak si přivydělával k nevysokému platu námořního kapitána. Vždy víceménně věděl co převáží a tím pádem i co riskuje. Před dvěma týdny při nakládání v anglickém přístavu Dover se to vše změnilo.

Částku, kterou mu ten tajemný muž nabídl, nešlo odmítnout. Dřevěnou bednu naložili tajně v noci. Chlápek který si tuto tajemnou spediční službu objednal, šetřil zbytečnými řečmi. Důrazně však trval nal maximální diskrétnosti a několikrát popsal jako místo doručení ruský přístav Oděsa. Turecká obchodní loď tam beztak mířila, takže v tomhle nebyl problém. Tajemný náklad naložili s kapitánem sami dva. Když pak přistoupil při překládce v Calais ten divný Rus, Mustafova zvědavost ještě vzrostla.

V jeho bujných fantaziích se zhmotňovaly tu carské korunovační klenoty a tu součástky nějaké nové zbraně uloupené Britům. Vyčítal si, že náklad neokoukl ještě při cestě do Francie. Zavést řeč s rusky hovořícím spolucestujícím bylo totiž skoro nemožné. Muž který se představil jako Voroncov, byl jako němý Bobeš a dřevěnou bednu, rozměrů standartní rakve, střežil jako oko v hlavě. Jednou po takovém marném pokusu si Mustafa zaláteřil. "Dělají s tím takové tajnosti, jako bych převážel samotného Lenina."

Pokoušel se Voroncova i opít a pověřil tím jednoho z nejstatnějších členů posádky. Musulmani jsou však zvyklí spíše na čaj, a ten ať je jakkoliv silný, pořád je to jen čaj. A tak tahle pijatika skončila jen jedním přiotráveným členem turecké posádky. Černomořská Oděsa se blížila a kapitán Mustafa se začínal smiřovat s faktem, že se nikdy nedozví co veze.

Pomohla až sama nebesa či snad samotný Alláh. Právě měli rodnou hroudu nadosah a proplouvali kolem Bosporu, když se loď dostala do víru menší bouře. Na obrovském plavidle se vliv vlnobití neprojevil nijak extrémně, ale i to stačilo, aby suchozemský agent NKVD Voroncov ztratil svůj obvyklý klid a šel vyhledat nejbližší záchod. Když to náhodou spatřil Mustafa, zastavilo se mu srdce. Vycítil svou příležitost. Rychle spěchal do podpalubí, kde třesoucíma se rukama odsunul víko, tajemstvím obestřené, bedny. "A do prdele, on je to fakt Lenin" zaklel Mustafa a víko zase zpátky zaklapl.

Další cesta falešného voskového Lenina z přístavu Oděsa už probíhala rutinně, po železnici a plně v režii Stalinových pochopů až do místa určení mauzolea v moskevském Kremlu. Námořní kapitán Mustafa Ercelik sledoval překládku se směsí podivné tesknoty, která se u člověka projevuje po odhalení nějakého tajemství a vše prostupujícího klidu. "Až budu tohle vyprávět svým vnoučatům..." řekl si sám pro sebe a odešel se věnovat své práci.


V ten samý okamžik ve svém miniaturním bytě ukládal Čučkarin ke spánku pravého "Otce dělnictva" i s jeho manželkou. "A hlavně slušně děcka!" prohodil, když si chystal své provizorní ležení v kuchyni na podlaze. V polospánku pak uvažoval jak se projevuje dlouhá sexuální abstinence u nabalzamovaných dělnických vůdců. Pak ho zmohla únava a propadl se do neklidného spánku.

Ráno se probudil vyspaný do růžova. Když však spatřil zbědovaného Lenina oděného v matčině noční košili, nekordinovaně pochodovat po obydlí, všechna pohoda okamžiku byla ta tam. Včerejšek se mu teď jevil jako směs halucinací a vše prostupujícího adrenalinu. Z ústavu odjížděl, po všem co shlédnul jako nadrogovaný. Ať teď si začínal uvědomovat možné dopady svého včerejšího jednání.

První dopad se málem zhmotnil vzápětí. Tlučení na dveře a křik protivné a nenechavé sousedky Čurikovové. "Soudruhu Čučkarine!" zakvílela s tak protivnou barvou hlasu a v takové vlnové délce, že se člověku, samým odporem, začaly kroutit uši. "Kdo to tam u vás dupe a ruší socialistickou ženu při jejím spravedlivém odpočinku!" pokračovala ve své kakofonii sousedka Čurikovová. "Strýc Vadim ze Samary přijel na vojenskou prohlídku a cvičí pochodové prvky!" lstivě odbyl sousedku Čučkarin. Ta se však nedala, jen tak lehce opít pirožkem.* "Jé vojáček!" zahalasila radostně "Já moc ráda vojáčky, mohla bych se na něj podívat?" pokračovala mlsným hlasem. "Ale kdepak soudružko, můj strýc je generál a jde na soukromou přehlídku k samotnému Stalinovi." Až zmínka o Stalinovi neodbytnou sousedku odkázala do příslušných mezí. "Hmm k soudruhu Stalinovi, k soudruhu Stalinovi, ale nemusí přitom tak dupat..." dodala ještě kverulantsky a odvalila se do svého apartmánu. Čučkarinovi se ulevilo jen zlehka a začal horečné uvažovat jak dostat mumifikovaného Lenina i s manželkou Naděždou Krupskou pryč z jeho bytu a nejlépe pryč z Ruska.

* Milí čtenáři nejdůležitějším faktorem seriózní spisovatelské práce, je práce s fakty! Mohl jsem v této kapitole použít standartní "opít rohlíkem", ale já vědom si ruských reálií použil typičtější "opít pirožkem". Inu seriózní spisovatelština je řehole, já bych mohl vyprávět.

Děkuji spedičním společnostem jako jsou TNT nebo DHL, že v době našeho dobrodružství ještě neexistovaly. Kdyby jó, tak by nemohl, pravděpodobně, tento hezký příběh vůbec vzniknout.

Autor: Martin
Layout by iio based on layout rsBloger by pa3k © 2005
Vytvořeno prostřednictvím phpRS - GNU/GPL redakčního systému. 

WebZdarma.cz