Fotogalerie na rajce.net
Cuckari.rajce.net - to je adresa všech nových fotogalerií Čučkařů. Už se tam můžete podívat na plážák a Mikuláše 07 a nově na Vratimovský turnaj 16.2.2008 a ještě nověji na turnaj v Datyni 29.3. 2008 a zatím nejnověji na výlet na Velký Rozsutec 8.5. 2008 a vůbec nejnověji fotky Z přechodu Jeseníků 2008 a dvakrát vůbec nejnověji Mikulášský večírek 2008 a novější než nověji Valentýnský turnaj ve Vratimově 2009. NOVĚJI NEŽ NOVÝ OLDŘICH TEDY NEJNOVĚJI PŘIDÁN JARNÍ TURNAJ V DATYNI 2009, Einiho fotky ještě doplním. Naposledy přidány fotky z Ruska
  Docházka
Sejdemse.net
  Z pod Martinova čepce

Něco málo nových limericků !

Mladá slečna ze Zvolena,
je moc krásně zaoblena,
když se houpe v rytmu diska,
až nad Tatrou se zablýska,
chlapy sráží na kolena.

Na hornickém učilišti,
poděkoval učeň klíšti,
Klíště řeklo za málo,
když se na něj přisálo.
Předvídajíc věci příští.

Na chemické škole
vytvořen byl Golem,
oxidační reakcí,
student si ho nechat smí,
náhodou šel kolem.

Ve zdravotním institutu,
žilo sedm liliputů,
chovali je na pokusy,
někdo to prý dělat musí,
expirační měli lhůtu.

A na závěr pár zlých slovíček z Pražské kavárny jejichž jsem přespolním členem :-)

V prognostickém ústavu,
spadl Miloš na hlavu,
trvalé má následky,
nepíšou to do Četky,
na šikmo má postavu.

Loňské téma Kapr letos před Vánoci vystřídalo téma Sob

Sobí divadlo


Copak sněžní sobi,
po večerech robi?
Okusují lišejníky,
jelenicí leští kliky.

Takhle tráví nudné chvilky.

Dofukují skrz ventilky,
svoje kola "Sobi".*

Jednou v dlouhé vánici
trklo jednu samici
a tak bystrá sobí roba,
přemluvila vůdce soba.

Co sobici napadlo?
Založí si divadlo!.
Postaví ho ze sušených bobků.
Napadlo tu chytrou robku.

A na jaro až sníh roztaje,
přistaví si foyer (foaje).

I když za polárním kruhem
tma je jako v hrobě,
na základním bobku skví se
"Věnuje sob sobě!"

* kolo značky Sobi 20
  Vyhledávání

Vyhledat text

Různé

Těžké časy vojančení, ty člověka jistě změní 1.díl

Vydáno dne 19. 04. 2016 (460 přečtení)
Trochu jsem si zavzpomínal.

Vím, že se při čtení následujících řádků, nejspíše, řádně orosí a zastydí každý nevoják, který nikdy neobětoval kapku potu a krve při obraně vlasti! Všichni pacifisti a podobní změkčilci, si proto raději zacpou uši, toto jsou vzpomínky válečného veterána. Zvláště v dnešní hektické době, kdy jsme permanentně ohrožováni hordami krvelačných uprchlíků, kteří na sebe zhusta berou rafinovanou podobu rodin s dětmi, je takové vzpomínání velice užitečné. A pro naše ohrožené ženy, děti a staré lidi je uklidňující, že nad nimi stále ještě někdo bdí.

Moje vojenská kariéra začala odvodem na ostravské vojenské správě, která se symbolicky nachází poblíž mého dlouholetého ústavního pracoviště. Výmluvy na ploché nohy a počínající hemeroidy nezabrala a já se stal odvedencem. Padla i poslední možnost úniku, po zamítavém stanovisku VŠB, respektive její vysoce prestižní hornicko geologické fakulty, která mi jako má Alma Mater zůstala zapovězena.

Moje milovaná maminka za mě na výše zmíněné vojenské zprávě orodovala. Což se později ukázalo jako vysoce taktické! A já jsem místo posádky v blízkosti bydliště putoval do města Slaného u Prahy.

Název města snad evokuje slané potoky slz, vyplakaných místními odvedenci! Jednoho podzimního rána jsem byl tedy vyložen před bránou oploceného sběrného tábora Podlešín ve vojenské hantýrce nazývaného kasárna. Kasárna ležela na malém kopci v mimořádně odpudivé a stereotypní rovině, občas ozvláštněné snad jen ovocnými alejemi. Vojenský výraz "díra po granátu" vyjadřoval okolní krajinu docela přesně.

Před nástupem na ubikace jsem vyfasoval potřebný vojenský materiál ošacení, náboje, klíče od tanku a podobné propriety, bez kterých se správný voják neobejde. Byl jsem přiřazen k raketovému vojsku a mým poznávacím znamením se na pár dalších měsíců stal modrý baret. Díky své, v té době štíhlé až vychrtlé postavě, mě začali spolukolegové titulovat milými přezdívkami "Leukemie" respektive "Jude".

Vrhnul jsem se po hlavě do náročného vojenského výcviku. Protože se ve vojenském přijímači nováček nedostane do kontaktu s odvedenci staršího data, začaly se mi, z pochopitelných důvodů, hromadit nakoupené polské cigarety značky Viarus (které mi v polském Cieszyně nakoupil můj děda). Jal jsem se je tedy, hnán svou psychickou rozjitřeností, konzumovat. Svému počínajícímu kuřáctví dávám za vinu, že jsem nesplnil všechny předepsané fyzické testy. Naštěstí jsem už nemusel absolvovat obávanou "opičí dráhu", která byla z důvodu vysoké úrazovosti branců ministerstvem obrany zrušena. Při střelbách se zase ukázal můj čirý altruismus, kdy jsem ze samopalu vzor 58 trefil devítku, ovšem v kolegově terči.

Slavnostní vojenská přísaha ukončila první etapu mé základní vojenské služby. Navštívil jsem zase po dlouhé době domov. Po Krátkém volnu k opuštění posádky už jsem se nevracel do Slaného, nýbrž do mého nového působiště Dobříše. Města ležícího pro změnu na jih od Prahy.

Pokračování příště...

Autor: Martin
Layout by iio based on layout rsBloger by pa3k © 2005
Vytvořeno prostřednictvím phpRS - GNU/GPL redakčního systému. 

WebZdarma.cz