Fotogalerie na rajce.net
Cuckari.rajce.net - to je adresa všech nových fotogalerií Čučkařů. Už se tam můžete podívat na plážák a Mikuláše 07 a nově na Vratimovský turnaj 16.2.2008 a ještě nověji na turnaj v Datyni 29.3. 2008 a zatím nejnověji na výlet na Velký Rozsutec 8.5. 2008 a vůbec nejnověji fotky Z přechodu Jeseníků 2008 a dvakrát vůbec nejnověji Mikulášský večírek 2008 a novější než nověji Valentýnský turnaj ve Vratimově 2009. NOVĚJI NEŽ NOVÝ OLDŘICH TEDY NEJNOVĚJI PŘIDÁN JARNÍ TURNAJ V DATYNI 2009, Einiho fotky ještě doplním. Naposledy přidány fotky z Ruska
  Docházka
Sejdemse.net
  Z pod Martinova čepce

Něco málo nových limericků !

Mladá slečna ze Zvolena,
je moc krásně zaoblena,
když se houpe v rytmu diska,
až nad Tatrou se zablýska,
chlapy sráží na kolena.

Na hornickém učilišti,
poděkoval učeň klíšti,
Klíště řeklo za málo,
když se na něj přisálo.
Předvídajíc věci příští.

Na chemické škole
vytvořen byl Golem,
oxidační reakcí,
student si ho nechat smí,
náhodou šel kolem.

Ve zdravotním institutu,
žilo sedm liliputů,
chovali je na pokusy,
někdo to prý dělat musí,
expirační měli lhůtu.

A na závěr pár zlých slovíček z Pražské kavárny jejichž jsem přespolním členem :-)

V prognostickém ústavu,
spadl Miloš na hlavu,
trvalé má následky,
nepíšou to do Četky,
na šikmo má postavu.

Loňské téma Kapr letos před Vánoci vystřídalo téma Sob

Sobí divadlo


Copak sněžní sobi,
po večerech robi?
Okusují lišejníky,
jelenicí leští kliky.

Takhle tráví nudné chvilky.

Dofukují skrz ventilky,
svoje kola "Sobi".*

Jednou v dlouhé vánici
trklo jednu samici
a tak bystrá sobí roba,
přemluvila vůdce soba.

Co sobici napadlo?
Založí si divadlo!.
Postaví ho ze sušených bobků.
Napadlo tu chytrou robku.

A na jaro až sníh roztaje,
přistaví si foyer (foaje).

I když za polárním kruhem
tma je jako v hrobě,
na základním bobku skví se
"Věnuje sob sobě!"

* kolo značky Sobi 20
  Vyhledávání

Vyhledat text

Různé

Těžké časy vojančení, ty člověka jistě změní 2.díl

Vydáno dne 22. 04. 2016 (600 přečtení)
Make war, not love :-)

Brdská náhorní plošina místními nazývaná Klondike mi mnohem více než scenérie z románů Jacka Londona připomněla jeden ze stalinistických Gulagů. K vlastním kasárnám s ubikacemi, jídelnou, správními budovami, sklady a strážnicemi přiléhal jednak autopark a hlavně výcvikový prostor plný starých bunkrů, kabelů a jiného smetí. Toho jsme si v příštích dnech a týdnech užili do sytosti. Ať už při bojových cvičeních, údržbě techniky, ale nejčastěji při přenášení nepotřebného haraburdí z místa A do místa B a zpět.

Co se týče spolubojovníků, dostal jsem se poprvé do kontaktu s tzv. mazáky. Mazáky se nazývali povětšinou zahálčiví hoši nepříliš vysokého intelektu, jejichž jediným důvodem k povyšování bylo to, že byli na vojně už déle než třičtvrtě roku a takzvaně stříhali metr! Ve valné většině od nás nováčků požadovali drobné úsluhy typu cigaret, jídla a hlavně jsme za ně museli dělat úklid ubytovacích prostor.

Našli se však i tací, mezi nimi neblaze čněl svobodník Čuřík, kteří se pouštěli i do drobného šikanování. Abych to vysvětlil - Česká armáda začátku devadesátých let dvacátého století už nebyla v tomhle ohledu tak drsná. Důstojnictvo semleto seriály tipu "Chlapci a chlapi" si už na šikanu a věci s tím spojené dávalo mnohem větší pozor.

Já jsem měl také štěstí, že mezi mazáky kuchaři, jsem poznal jednoho známého ze základky. Ten použil rafinovanou lest a mým mazákům nakukal smyšlenou historku o tom, že jsem se při prvním opušťáku domů psychicky složil a že ho mí rodiče šli prosit, aby se za mě přimluvil. Proto mi dávali při sice řídkých, ale i tak ponižujících rituálech typu Jukebox (voják je zavřený do skříňky a po vhození mince musí zazpívat požadovanou melodii) pokoj.

Nevyhnul jsem se však motocyklovým závodům. O co šlo? Navlékli jsme si na hlavu ušanky jako přilbu, věšáky v rukou imitovaly řídítka, tepláky až skoro ke krku. Za zvuku "Vrr, vrr" jsme se rozběhli po chodbě tam a zpět přičemž zatáčky, aby to v nich pěkně klouzalo, byly natřeny mazlavým mýdlem tzv. mazlákem. Po nějaké době jsme museli zajet na výměnu oleje. Ta spočívala v zaběhnutí do umýváren, kde jsme museli roztáhnout tepláky a do vzniklé mezery nám byla nalita voda.

Důstojnictvo bych rozdělil na vyšší důstojníky, ti předstírali, že na vojně ještě o něco jde a nižší důstojníky, kteří už nepředstírali nic a chtěli z armády pryč. Co obě skupiny spojovalo, že všichni dost kradli.

Kupříkladu jeden praporčík nás byl schopen vyvázat i z bojového cvičení. Pod záminkou údržby techniky jsme pro něj loupali měď z všudypřítomně se povalujících kabelů. Po pár hodinách usilovného loupání jsme mu ji naložili do tašky a jeden z nás mu ji odnesl z vojenského prostoru do kasáren. Tam už si ji výše jmenovaný milostivě přehodil přes rameno a důstojnickým autobusem odvezl do sběrny v Dobříši. Když začaly růst houby, tak si nás zlotřilý praporčík opět vyreklamoval a museli jsme mu prolézat křoví a nosit své úlovky.

Kradlo se však i v kuchyni. Bylo veřejným tajemstvím, že si proviantní důstojník odváží každý den plné tašky "ulitého" masa. Jeho podřízení vojáci přidělení do skladu nebo do kuchyně si tak užívali výhod s tím spojeným. Drobný výměnný obchod naturálií bujel ve velkém. Stejně tak PHM náčelníkovi zůstalo pod nehty nemálo litrů nafty z armádních zásob.

Abych si však jen nestěžoval, mezi spolu bojovníky jsem poznal i mnoho dobrých kluků. Někteří se stali i mými kamarády. Nejradši jsem měl Pepu Uhlíře. Pepa nebyl nováček ani můj mazák, ale "vrtule" (tak se nazývali vojáci tuším že po půl roce). Vrtule měly ve vojenské hierarchii kontrolní úlohu, dohlížet na to, aby nováčci nešidili své povinnosti. Jako kluk z Jižní Moravy se choval pohodově, měl většinou dobrou náladu a vyzařovala z něho pozitivní energie. Měl taky docela velkou autoritu mezi mazáky a tak nás nováčky někdy nechával přespávat u nich na cimře. Hlavně za pozdních večerů kdy se vraceli mazáci opilí z hospody a tudíž byli plní "nápadů" se to ohromně hodilo. O Pepovi se zmíním ještě později.

Rád bych také vzpomenul další vrtuli Čerta. Čert byl cikán z Brna. Vychovávala ho matka a byl to dobrý kluk. Bohužel nejspíše podlehl pervitinu, který se v určitém období vyskytoval, dosti hojně, i v kasárnách. Nikdy dosud ani později se mi nestalo,aby se mě někdy nějaký róm zastal. Když si ze mě nastoupivší partička cikánů dělala legraci, vystoupil Čert na mou obhajobu se slovy. "Nechte ho být, on je fajn kluk."

Z nováčků jsem měl nejradši Tomáše Semana z Havířova. Věčně zamilovaného a věčně na útěku! Vojnu si prodloužil snad o tři měsíce, jen doufám, že se to obešlo bez prokurátora. Tomáš měl při cestách domů většinou jednosměrnou jízdenku. Z kasáren jsme jeli spolu, bohužel na zpátek jsem už cestoval sám.

Petra Pospíchala pražáka z věřící rodiny, který měl přítelkyni v Českém Těšíně. Jehož motem bylo, že ho návštěva za plentou ve videopůjčovně přijde mnohem levněji než lístek do Českého Těšína.

Východočecha Zdeňka Matějku s kterým jsem byl i na dovolené na Vranově.

Sázkaře Martina Vaňka, který byl po vojně u mě na návštěvě. Martin Vaněk byl podobné tělesné konstituce, takže si vysloužil stejně nelichotivé přezdívky. Pepa Uhlíř nás však nazval "Kluci z plakátu".

V příštím díle už se budu věnovat jednotlivým příhodám.





V souboji o naše nováčkovské duše si to, stejně jako v Četě Olivera Stonea, rozdali jako kladný kapitán Elias svobodník Uhlíř a jako záporný seržant Barnes svobodník Čuřík.

Autor: Martin
Layout by iio based on layout rsBloger by pa3k © 2005
Vytvořeno prostřednictvím phpRS - GNU/GPL redakčního systému. 

WebZdarma.cz